Kapelnik Muž, 48 let / Příbram

Hlavní zprávou je, že Jokovono se dává opět dohromady. Koncertík bude sice neveřejný, možná taky jediný, nebude nás plný počet, ale zahrajem si starý pecky :-) Ze zkoušky s Jokovono jsem měl trochu obavy, ale ukázalo se, že když o nic nejde, že se hraje mnohem líp a je u toho větší sranda. Z Toma se nám vyklubal "bicman jak hovado", doporučuji si ho poslechnout (nyní v kapelách M.O.I. a Jelibo). My ostatní se držíme osvědčených pravidel, že na co nemáme, do toho se nehrnem. 

V meziobdobí jsem navštívil pár krámků se sladkým dřevem, tedy hudebnin. Do ruky se mi tak dostalo několik kytar PRS made in východ, řady SE. Moc krásnej zvuk. Zase mám o čem přemýšlet.   

Po odchodu Pavla jsme s Radkem pokračovali v hraní a dali jsme dohromady např. dodnes mnou hranou cover "Danny" (orig od Kamelotu). Dle mě dostupných informací se někde na Vršíčku (pro nepříbramáky, Vršíček = hornická hospoda) potkal Radek se Šnekim a Ajzym, že prý kdysi hráli bigbeat a že přemýšlí o znovuobnovení hraní. První zkouška už proběhla v nové zkušebně u bývalého Hamira (psal se rok 1998). Prvním na postu zpěvu byl Moskyt (na občanské jméno se mě neptejte, nevim). Nevydržel, nebo spíš nebyl vydržen. Další byl Vokoun. Chvíli vydržel, ale skutečně jen chvíli. Takže jsem byl donucen zpívat sám. Dva roky pilného trénovaní a přišel první koncert, který se odehrál již pod značkou "Jokovono" v Běštíně (říjen 2000). Radek do sebe stihl před hraním narvat pár piv a panáků na posilnění, takže kromě promítání porna během produkce a rvačkou s ukrajincema to byl docela normální koncert, na který dodnes všichni zúčastnění rádi vzpomínají (Jajtalesův Ichtyl, Proč ne, Soukromey pozemek). Poté následovaly tři roky společného hraní a koncertování, během kterých nás opustil Radek na postu bicích a vystřídal ho Venca, ale odehrál s námi snad asi jen tři koncerty (včetně toho největšího propadáku v Ústí nad Labem, kdy prostě nepřišli lidi). Dál přišel do kapely Vráťa za mikrofon. Následně s námi začíná hrát na bicí Tomáš a ještě další zpěv v podobě Zuzky. V sestavě já - Ajzy - Šneki - Tomáš - Vráťa - Zuzka nahráváme u Jardy Reinische ve Vrančicích počátkem roku 2003 demo CD "Nambrvan". Již bez Vráti probíhá křest CD v Motorbaru, kde bylo naprosto plno. Rozjíždí se pár koncertů, mezi ty nezapomenutelný patří Woodstock pod Záskalákem a countrybál v Sádku.

Nejdřív k woodstocku. Začalo to pokutou za průjezd vojenským prostorem, samozřejmě že byla zbytečná, protože se jelo pro údajně zapomenutou plachtu, kterou jsem já ovšem měl již u sebe v jiném autě. Při nástupu Jokovono na pódiu jsme prvním úderem do basové struny vyhodili elektřinu široko daleko. Následovala unplugged bicí show s tanečními prvky všech našich členů (naštěstí byla tma). Teprve po hodinovém výpadku jsme rozehráli svou plugged show. Vrcholem večera (alespoň pro mě) byla soulož, nikoli však moje, nýbrž dvou neznámých, kteří ovšem zvolili zcela nestandardní místo, a to kapotu auta, ve kterém jsem spal. Jelikož to chlapcovi moc nešlo, tak jsem ho po pár minutách upozornil, že se mi na vlnách spí blbě a ať jdou někam jinam.

Dalším koncertem, ne který se nedá zapomenout, byl countrybál v Sádku. Byli jsme jediná bigbeatová kapela, hráli jsme jako poslední až někdy v jednu ráno. Pařil na nás celej sál, včetně babiček a dědečků, opilých trampů a věrných známých.

Koncem roku 2003 se Jokovono v dobrém rozchází. Zuzka a Tomáš odchází na full time ke školnímu orchestru Ladies & Gentlemen (s původním supernázvem Masturband), Ajzy zakládá vlastní kapelku. Poslední koncert je opět v Motorbaru, opět úplně plno. (více info o Jokovono včetně fotek a mp3 na http://jokovono.wz.cz). Se Šnekim zůstáváme sami ve zkušebně a plánujeme další kapelu, která udělá díru do světa.

Je prosinec, takovej ten divnej měsíc, kdy se člověku zdá, že všechno končí 31.12. Pak následuje velký zlom a od 1.1. nanovo. Co se teda tenhle rok stalo? Podařilo pár dobrejch věcí.

1. Natočili jsme si demo ve zkušebně. Není sice zvukově nejslavnější, zpěvy jsou nahraný (a hlavně nazpívaný) blbě, o mixu radši ani nemluvim, ale furt je to aspoň hmatatelný důkaz života kapely.
   
2. Začali jsme koncertovat, z mého pohledu docela ve velkym. Když sečtu kilometry, které jsme najezdili, dostanu se téměr k dvou a půl tisíci kilometrů. To je síla, co? A to počítám jen jedno auto, ale většinou jsme jeli dvěma až třema, jednou se jelo dokonce na motorce. Kdo se podívá do našeho koncertního plánu, zjistí, že jsme si tento počet kilometrů zajistili čtvero účinkováním na Moravě. Stejný počet koncertů jsme odehráli v Příbrami a okolí.
3. Vystřídali jsme taky několik zpěváků a zpěvaček. Zatím bezúspěšně, vypadá to, že se budu muset nakonec naučit zpívat. Teď se sice něco rýsuje, ale nechci to zakřiknout.
4. Na posledním koncertě jsme si vodpálili zpěvový bedny. To sice není tak dobrá věc, ale je lepší už je mít vodpálený, než kdyby odešly někdy jindy v jiném nečekaném okamžiku :-) Aspoň víme, co můžem příště čekat.

A co dál? Rozhodně víc nových věcí (skladeb), stabilního zpěváka, nový CD (tentokrát už ze studia) a hlavně míň kilometrů, nebo si budu už muset nechat patentovat ten teleport ...