Kapelnik Muž, 47 let / Příbram

Od teďka moje reporty z koncertů, minirecenze apod. najdete  na http://tibuvblog.blogspot.com .

Sem už budu házet jen linky, první je tady http://tibuvblog.blogspot.com/2010/01/rammstein-25112009-o2-arena-praha.html

V den dvacátého výročí sametové revoluce zavítal do našeho "huntíkova" Vlasta Redl se svým recitálem. Za cenu téměř lidovou, do podniku téměř klubového ...

Překvapení první: Docela dost lidí. 

Naplnit Junior umí pravidelně snad jen dýdžej Luďa, nepravidelně kapely a interpreti známějších jmen či velkého lokálního významu a vůbec se to třeba nedařilo kapelám, ve kterých jsem hrál já (snad jen s jednou výjimkou). Tento večer jsem tipoval na 100 až 150 lidí. 

Překvapení druhé: Cože, on už hraje? Že neni slyšet ...

Jelikož byl recitál vstkutku intimní, ozvučení sic kvalitní, tak tiché. První kousek si dal rodák z Valašského Meziříčí pouze s mandolínou a bez jakéhokoli ozvučení. Tím se mu podařilo ztišit klub plný lidí tak, že bylo slyšet šplouchání piva o stěnu kelímku při čepování. Pak naštěstí došlo k využití zesilovacího aparátu, takže i návštěvníci v zadních řadách si snad přišli na své. Pravda, nestává se mi moc často, abych na koncertech v Junioru vypínal zvonění mobilu, tady jsem to preventivně udělal. Kvalitu produkce nemá cenu rozebírat, prostě paráda. Vlasta si krom hraní i hodně povídal s publikem, resp. povídal sám, a stálo to za to. Krom hraní a povídání došlo i na spoluhraní s hosty - Lubošem Javůrkem z Bokomary (kytara, bass foukací harmonika, foukací harmonika, kecy) a neustále se usmívajícím chlapíkem hrajícím na fujaru a na pilu (sorry, jméno jsem fakt neudržel). V repertoáru došlo i na dva revival kousky, první "Ach synku synku", předvedlo podiové seskupení na klávesy (včetně bicích), foukačku a pilu. Další "Husličky" si Vlasta půjčil sám od sebe, ale vlastně od Zonygy (což jsem až později zjistil, že byl novácký superstár). "Husličky" měli být prý původně o elektrické kytaře, ale Vlastovi nevycházel rým ...

U báru jsem pak propil zbytek žoldu a za doprovodu dvou krásných dam vyrazil k domovu. 

V pátek 13.11. jsem byl ještě v Motorbaru na Origami a Pearl Jam Revival, ale jelikož to bylo jen na skok a spíš na pokec než ne poslech, tak nemá cenu psát větší report. První kapelku (Origami) jsem slyšel tak z padesáti procent, housle a ságo zněly dohromady velmi dobře. Jsem zvědav, jestli se někdy přikloní k mateřštině. Dle mého názoru by to věci jedině prospělo. Na druhou kapelu už jsem nevydržel, začínali na můj vkus moc pozdě. 

P.S. Dneska jsem prodal svoji lásku, kytaru na kterou jsem hrál od srpna 2004 do září roku 2009 skoro každý den. Změna je život.

Nádherný koncert. Jako náplast na Sázavafest, či události z poslední doby opravdu bomba. Začalo to cca před dvěma měsíci, kdy jsem si všiml plakátu Best Of Tour. Pak jsem zjistil, že Muller hraje i v Plzni (což je pro mě příjemnější než v Praze) a zakoupil příslušné lístky.

Začátek byl na stránkách uveden na 19 hod, na lístku 20 hod (ale toho jsem si samozřejmě nevšiml). Takže asi poprvé jsem byl na koncertě ve chvíli, kdy byl sál prázdný a čekal jsem hodinu, než začala předkapela. Ta ovšem za mnoho nestála, název jsem nepochytil. Po půl hodině vpochodoval Richard se svojí kapelou (za zvuku Plesového marše). Oproti předkapele nádherný zvuk, nádherná světla. Za doprovodu bicích, kytary, kláves (a sága a dalších dechů v jedné osobě) a tří vokalistek proběhla téměř dvou a půl hodinová show s 20ti minutovou přestávkou (asi na vydýchání). Dostalo se jak na největší hity (včetně jazzové verze Po schodoch), tak i na (pro mě) neznámou věc od skupiny IMT Smile (pozn. Ivan Tásler - skladatel Richarda Mullera).

A teď k té Plzni. Volba jednoznačně nejlepší. Lidí na sedačkách bylo plno (lupen 550 kaček). Na stojáka trochu míň (lupen 450 kaček), resp. poloprázdno. Takže aniž bych se někam cpal, byl jsem téměř pod podiem a měl vše krásně jako na dlani. Světelná show ladila perfektně s produkcí, v druhé polovině byla doplněna i o projekci v pozadí. Během Tlakové níže došlo i na laserové efekty. Vzledem k tomu, že Muller byl víceméně celý koncert "statik", světla citlivě dolaďovala atmosféru téměř komorního koncertu. Když Richard promluvil mimo mikrofon, bylo ho slyšet (až takhle komorní to bylo). Ještě víc bych si ho asi užil v menším klubu. Ale to se mi asi nepoštěstí.