Keči 8-) 34 let / Příbram

...Vzpomínám si, jak můj domáci jednou odjel na pěknou dvoutýdenní dovolenou na Havaj. Proč ne.

Den potý, co odjel, se mi ucpal záchod. Měl jsem svůj vlastní hajzlovej zvon a dost jsem se hoven bál, ale vrážel jsem ten zvon do mísy o sto péro a nic se nedělo. Nejspíš si to dovedete představit.

Tak jsem zavolal svejm blízkejm přátelům; jsem člověk, kterej jich moc nemá, a pokud nějaký mám, tak nemaj hajzlíky, o telefonech ani nemluvě... většinou teda nemaj vůbec nic.

Brnknul jsem jednomu nebo dvěma, co hajzlíky maj. Byli strašně hodní.

"Jasně, Hanku, přijď, u mě se můžeš kdykoliv vysrat!"

Jejich pozvání jsem nepřijal. Možná to bylo tím, jak to řekli. Takže můj domáci čumí na Havaji na tanečnice a já mám plnej hajzl zkurvenejch hnědejch káblů, který plavou pěkně dokola a mrkaj na mě.

Každej večer jsem se teda musel vysrat, vytáhnout hovna z vody, zabalit je do voskovýho papíru a nacpat do papírovýho pytlíku. Pak jsem nased do auta, jezdil po městě a hledal fleka, kde bych se jich zbavil.

Většinou jsem zaparkoval vedle nějakýho auta, ani jsem nevypínal motor a mrsknul jsem ty zasraný hovna přes každou zeď, co se namanula. Snažil jsem se vybírat bez předsudků, ale jeden domov důchodců mi připadal jako obzvlášť tichý místečko, tak jsem je nejmíň třikrát obdařil hovnovou nadílkou.

Nekdy jsem jel jenom tak po ulici, stáhnul jsem okýnko a mrsknul hovna ven, jako by to byl popel z cigára nebo paklík vykouřenejch doutníků.

Když už jsem u sraní, ze zácpy jsem měl vždycky větší strach než z rakoviny...

                                    "Cvokárna na východ od hollywoodu"/ Charles Bukowski