Reportáž-12.09.2006
Jak probíhal den (12.09.2006), kdy se konal koncert v Akropoli aneb THe Fialky křtili EP..
Už ten den ráno jsem začal zařizovat vše potřebné, nejdříve jsem se vypravil za svým kamarádem a spoluhráčem Otou k němu do práce, abych od něj vyžebral pár stovek, které jsem chtěl utratit za suroviny na chlebíčky. Jsem pravděpodobně zblbnut ze své úřednické práce a myslím si, že se bez nich žádná taškařice neobejde. Poté, co jsem Otu přemluvil, aby mi vysázel pár stováků, byl jsem jako vždy bez koruny, jsem se mu ještě svěřil se svou vizí megakoncertu, ke kterému prostě patří kartičky do „backstage“ a vhledem k tomu, že mi můj nebohý spoluhráč před pár dny neobratně prozradil, že má v práci laminovačku, kterou jsem se chystal využít ke svému záměru, mi bylo jasné, že kartičky budou. Každopádně mě ani v nejmenším neodradily jeho slova o tom, že se používání přístroje pečlivě eviduje. Po deseti minutách zpracovávání svého kolegy bylo na světě asi 50laminovaných kartiček s nápisem backstage, na které jsem byl patřičně hrdý a jedna s nápisem manager, kterou jsem musel odevzdat Mirkovi. Mirek je můj kamarád už od základní školy, ale především je většího vzrůstu tak nezbývalo než dostát slibu, který jsem mu den předtím v opilství dal a ustanovit ho mamagerem minimálně celého večera, nebo nejlépe doživotně, jako managera Fialek.
Když bylo vše u Oty zařízeno, odjel jsem pro suroviny a jiné věci do nejbližšího Leadlu. Kde jsem nakoupil pochybné potraviny a toaletní papír, který jsem se chystal večer házet na lidi. Myslím že jsem to viděl v nějakém klipu, ale to jsem nepřiznal a celý večer jsem tvrdil, že je to můj originální nápad a že to bude, a to především, hustě punkové.
Do nějakých čtyř hodin se ten den už nestalo nic zásadního. Po několika urgencích jsme se rozhodl, že zajedu pro kytarový aparát svého kamaráda Honzy, který měl ten večer vystoupit sic v jiné kaple, ale na stejném podiu a aparát nám půjčit. Poté, co jsem přišel k zaručeně nezávadnému místu k parkování, které se nacházelo přímo na rohu křižovatky jsem z velkým překvapením zjistil, že mi auto odtáhli. Tím jsem „trošičku“ zkomplikoval situaci, ale vzhledem k tomu, že mi to přišlo vlastně „punkové“ a už jsem se těšil až to budu všem vyprávět mi to bylo jedno. Jen tak mimochodem jsem zavolal všem lidem, kteří byli ten den na mém odvozu závislí a řekl jim, co se stalo. No, ale nakonec to vždycky nějak dopadne, takže za takové dvě hodinky již bylo vše na místě.
Tedy kromě mého kamaráda Tomáše, který nám v kaple hraje na bubny a kterému nikdo, tedy alespoň to tvrdil, neřekl, že mám být v klubu již v pět hodit a tak dorazil na sedmou. Což ale nakonec díky mému nedbalému parkování nevadilo.
Vzhledem k tomu, že jsem bohužel celkem velký trémista, což všichni vědí, tak do mě i sebe začali moji spoluhráči, lít všemožné alkoholické nápoje. Zvlášť pak Peprmintový burbon, který byl původně určen k opití dívek, které pak jako že po koncertě svedeme. Netrvalo dlouho a v šatně se začalo stříkat pivem, házet toaletním papírem, padat do chlebíčků, které pro nás kamarádky odpoledne z dodaných surovin vyrobili, nakonec se jíst daly i když nápis Mortadela na divném točeňáku z Leadu byl asi šťastnější v koši než na původním místě. Měl jsem chuť v šatně předvést ještě před koncertem asi dvacítce známým, že na to máme, čemuž po hrůzné zvukové zkoušce už nikdo moc nevěřil, a tak jsem začal na kytaru zuřivě hrát asi 50x dokola refrén písně NO FUN od Sex Pistols v čemž mě moji spoluhráči Ota, Tom a Volfik nenechali a doprovázeli mě jak se dalo.
Poté, co dohrála spřátelená skupina Nežfaleš svůj set, jsme vyšli my THe fialky na podium. Ke svému zděšení jsme zjistili, že pod námi, nevím sice jestli na nás, čeká přes 200 lidí. Koncert nakonec nedopadl špatně, po několika úvodních písních jsme dostali celkem slušnou část publika do varu a já si mohl z metr vysokého publika zařvat:“ díky!! je to náš splněný sen!!“
Dále koncert asi nemá cenu popisovat přídavky, pogo, radost atd. Snad jen by se slušelo pozastavit u křtu našeho Ep, který během akce měl proběhnout a vlastně kvůli kterému se akce vůbec uskutečnila. Nejdřív se nějak nedostavovali, jak napsali v jednom slovenském fanzinu krstný otcové, ale když už se Véva a Radek objevili na podiu zas nebylo čím křtít a hlavně co.. nakonec vše profesionálně zachránil Mirek, kterého přes hrdě na prsou přišpendlenou žlutou kartičku manager nebylo snad ani vidět a donesl jak flašku zelené, tak i CD, které jsme mu před koncertem darovali, abychom měli co křtít. Ani nevadilo že za ty dvě hoďky mu stačil v kapse naprosto zdecimovat obal a CD bylo pokřtěno.
O tom co probíhalo po koncertě se již není nutné rozepisovat. Nastal klasický riot (alkohol, ženy ..no však víte jak to je.. a alkohol) který se přesunul do restaurace U sadu, kde jsme až do rána pouštěli v jukeboxu Zónu A a řvali k tomu jak tuři. Nakonec skončil mejdánek nad ránem u mě doma. Jo bylo to fajn..
A hlavně punkový!!:))
Všem, kteří se zúčastnili, děkujem!!
Napsal:Kečup