Kikinka Olomouc/Bruntál/Ostrava

Hejoááh! Třikráť nazdar, pětkráť sláva! Vajouťáci konečně dodělali tu lesklú placku, kerá gdyž sa strčí do správné búdy, začne hráť múzika nebeská...

A já zas vrčela u toho, gdyž sa to fšecko semlelo. Natáčalo sa ve Fryštáku - to je tam, co namísto potoků teče slíva a krajinó ovoňanó silnó domácí pálenkó plazí sa tóny veselých kapélek a švarných ogárků od Třech túún a Prázdnééch obalů. K někerým vajouťáckým symfóniím sa přidal starý dobrý brutalák Pajuš Andoga a štěknu vám - to byla mela! Jeho hbité prstíky sa valily v džezových rapsódiích tam a hnedle tůdle zase zpááátky, až sa mi cecíky nadouvaly! A ta jeho blonďatá hříííva... Vzpomnila jsem si při ní na jedného hafánka, co sa mi kdysá túze líbil. Asi sem sa zamilovala...

A Roman Halaštů, kózelník za mixážním póltem, vařil čaje a čaroval se zvukem, jeho švarná galánečka Hanička držala na uzdě svoje dvaja chlupáče Agátu a Kolíka, bo jinak já bych im ukázala, zač je toho severomoravský tesák!

Ale bylo fajn... Kluci mezi pjosoňkama zase eném prděli a grkali, žádná velká věda. Gdyž měli hlad, šli na pívo, když měli žizňu, bafali ze skleněné kremrole. A já byla tak ráda, že je fšecky vidim, že tam s nima možu byť, do psí smrti na to nezapomenu! Tož poslóchejte, kritizujte, chvalte i nadávéte ale hlavně - šiřte múziku dál a dál, ať ji poznajú fénečky a fouskové i na iném kontinentě než eném v Africe!

Vaša K.