Stín vzpomínání
Životem proplovat jako loď,
na vlnách Pacifiku..
Pak postavit vzducholoď..
látat po rovníku..
Za každou lásku tlustou zeď,
a rozšlapat pouta,
pouta co tě drží ještě teď,
to co bolí tak moc..
Že přemejšlíš o černý tmě,
která se plíží z lesa,
při poslední hodině,
když už chceš jen dolů klesat..
A zpívám větru jeho melodii,
kopíruju šustot větví stromu,
kterej zpívá o magii
jednoho starýho schátralýho domu..
Ten dům se jmenuje dětství,
je velkej a plnej krásnejch vzpomínek,
a láká do snění, duši půlí ve dví..
Je to dva roky zpět,
byli jsme jen sami dva
a pro mě rozkvetl svět
už je to jen představa..
Vzpomínka na krásný chvíle
a přesto budí pořád dojem,
že to všechno bylo černobílé
a naše láska je jen pojem...
Pálit mosty musíš začít včas,
než Tě dožene smutek starejch snů,
než uslyšíš ten starej hlas
a vrátíš se do starejch dnů, co bolí tak moc..
Že přemejšlíš o černý tmě,
která se plíží z lesa,
při poslední hodině,
když už chceš jen dolů klesat..
A zpívám větru jeho melodii,
kopíruju šustot větví stromu,
kterej zpívá o magii
jednoho starýho schátralýho domu..
Ten dům se jmenuje dětství,
je velkej a plnej krásnejch vzpomínek,
a láká do snění, duši půlí ve dví..
A zbejvaj z nás jen stíny...