Záblesk někdejší inspirace
Stín plížící se svědomím
zakopává o překot
o tkaničky těžkejch bot..
Váhající milenec hladíc cizí ženu
ohmatává její líc
a říká jí, že nechce nic..
Mladá noc nesouc se lesem
zpívá píseň větvím stromů,
přichází už i k nám domů..
A my se jí nebojíme,
my ji máme rádi,
po tmě všichni stejní jsou,
správní kamarádi..