Claire DeSchain - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Claire DeSchain Žena, 32 let / Nedvězí

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Claire DeSchain si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Svítání pod vlivem

Co je to svítání? 
Hrůzu mi nahání, 
zrychluje dýchání. 

Kolik je na nebi hvězd? 
Pět nebo šest? 
A kolik nebeských cest? 

Proč se večer stmívá? 
Kdo se z okna dívá? 
A proč se neukrývá? 

Kam odchází můj stín? 
Proč na mě padá splín, 
kdykoli přemýšlím? 

Co se stalo za tu dobu? 
Ztratila svou podobu, 
padala do hrobu. 

Po čem tak touží, 
když okolo krouží 
a bojí se bouří? 

Je to konec tajemna. 
Ta žena nádherná 
upadla do temna.. 

Tanec noci

Na perutích smrti 
v černých šatech, 
tanec v těžkejch botách 
po poupatech. 

Stříbrnej svět měsíce 
osvětlujíc krajinu, 
lykan, jeden z tisíce, 
dává si to za vinu. 

Honba tichým temným lesem, 
nekonečný noční boj, 
všichni před tím velkým plesem 
oblékají stejnokroj. 

Němý výkřik v tichu, 
pokus o záchranu 
je jim jenom k smíchu, 
zavírají bránu. 

Náhlý závan klidu, 
ani vánek ve větvích... 
Svítá... 
Svět tmy ztich...

Stín vzpomínání

Životem proplovat jako loď,

na vlnách Pacifiku..

Pak postavit vzducholoď..

látat po rovníku..

 

Za každou lásku tlustou zeď,

a rozšlapat pouta,

pouta co tě drží ještě teď,

to co bolí tak moc..

 

Že přemejšlíš o černý tmě,

která se plíží z lesa,

při poslední hodině,

když už chceš jen dolů klesat..

A zpívám větru jeho melodii,

kopíruju šustot větví stromu,

kterej zpívá o magii

jednoho starýho schátralýho domu..

Ten dům se jmenuje dětství,

je velkej a plnej krásnejch vzpomínek,

a láká do snění, duši půlí ve dví..

 

Je to dva roky zpět,

byli jsme jen sami dva

a pro mě rozkvetl svět

už je to jen představa..

 

Vzpomínka na krásný chvíle

a přesto budí pořád dojem,

že to všechno bylo černobílé

a naše láska je jen pojem... 

 

Pálit mosty musíš začít včas,

než Tě dožene smutek starejch snů,

než uslyšíš ten starej hlas 

a vrátíš se do starejch dnů, co bolí tak moc..

 

Že přemejšlíš o černý tmě,

která se plíží z lesa,

při poslední hodině,

když už chceš jen dolů klesat..

A zpívám větru jeho melodii,

kopíruju šustot větví stromu,

kterej zpívá o magii

jednoho starýho schátralýho domu..

Ten dům se jmenuje dětství,

je velkej a plnej krásnejch vzpomínek,

a láká do snění, duši půlí ve dví.. 

 

A zbejvaj z nás jen stíny...