Kostiatko Žena, 33 let / Opava

Člověk je tvor pomíjivý a nevyzpytatelný. Mám-li si vybrat komu důvěřovat, zvolím zvíře. Člověk se bojí ukázat své city a stát se zranitelným. Člověk má city a emoce, které jím manipulují mnohdy více než rozum. Má plno předsudků a plno mylných představ, které si nenechá brát. Jak si pak mezi sebou mají lidé důvěřovat? Nejhorší je, že často lžeme i sami sobě. Jak neradi slýcháme, že se v sobě mýlíme.

Už dlouho mám v hlavě jednu myšlenku. Změnila jsem se? Slýchám to dnes a denně, ale nikdy jsem o tom nebyla přesvědčena. Nyní se na to koukám s odstupem a nestačím se divit. To malé vyděšené dítě se změnilo v dívku potřebující společnost, potřebující vlastní názory a někoho vedle sebe. Vyrostla jsem a to mě děsí. Rozhlížím se kolem sebe a zjišťuju, že je všechno jinak než jsem si přála. Všechno je nějak.. lepší. To, co jsem myslela. že mám jen jaksi navíc je mi teď celým světem. Už bez toho nedokážu žít.. Nebo spíš bez něj? Vždy jsem si myslela, že opravdová láska mě čeká až za pár let, ale co je potom tohle? Trpím když s Tebou nejsem, nemůžu myslet na nic jiného než na Tebe, vroucně očekávám každý okamžik, kdy Tě znovu zpatřím. Jsem blázen!! Vidíš, už ani dopsat mě to nenecháš.. tohle není to co jsem chtěla říct. Každý se měníme a stáváme se někým jiným. Někdo to vnímá a jiný ne. Nejvíc to ale vnímají lidé kolem nás. Záleží-li Vám na nich, poslouchejte je. Jediná pravda není ta vlastní. To jen to, co bychom si přáli. Ať už je to sebehezčí.. není to vždy pravda..