Zákusek
Zakouším prostředek nadšení, bolesti, nerozhodnosti, prázdnoty, absurdna
Šourám se z práce, aniž bych věděl proč – kam jít, když všude čeká jen čekání
Kauzalitu vnímám jen v okamžiku smysluplnosti, zavřu oči a mysl se vzdává veškeré posloupnosti
Asi je potřeba detail, soustředit se na něj, radovat se z něho, z jeho nesmyslné danosti
Přemýšlím, proč se cítím negativně – to když vidím ve výrazu kolemjdoucích směřování
Kam tě nohy zavedou, když máš vše, když bys měl chtít víc, ale ty to popíráš a uzavíráš se v kleci bezbrannosti?
Čekám na autobus, zastaví, sedím na zastávce, po těle husí kůže, v hlavě tlumený chaos
Cítím se skvěle, mám rád tyhle zoufalý sebestředný chvilky, kdy vše je nehmotná kulisa
Zkouším si říct Já, ale obraz v zrcadle si nikdy netroufnu nazvat Já
Jako bych našlapoval na zem pokrytou měkkými župany, zakopnu a s rozkoší se na ní válím – na dni sebezáchovy, tam nahoře, pokorně, jako bych veřejně masturboval, směju se
Je to zakázané? Zkázou jsme prošpikovaní ale všichni, tak proč ty pohledy...