Když je tma
Piáno
ve snu
hladí mě klapkama hyperboly;
směju se –
bloudí po těle mráz jako
právě nabroušené dláto;
krouží kolem, dotýká se
a já teď
čtu povídku v poezii okamžiku,
necítím nohy, plavou v čase,
toulají se ve struktuře květinového ornamentu
šumu deště za okenicema,
když je tma,
je noc,
je píseň beze slov.