Chci být malý, tak malý
Schoulit se do rohu, když cítím prst, který mne zamačkává do hlubin
Tak titěrný a nicotný, povalený hromadou bodavých pohledů, pyramidou z očí
Potlačuji své projevy – já ale toužím po hravé spontánnosti i agresivní pěsti! ...nemohu však
Hroutím se pod tíhou chronické nečinnosti
Slepě závidím bláznům jejich neovladatelnost sebe sama, jejich utopenou dynamiku
Nevládnu sebou stejně tak, jako plně vlastním svou existenci
Jak s ní naložím?
Po sebemenším náznaku povinnosti, nároku na moji osobu se skládám do batolecího balíčku
Nevinnosti však nejsem hoden
Oni mi to nedovolí
Nedovolí mi nic než řízenou akceptaci, smíření se s nimi
Je jen pokračování a to se stává nesnesitelným, tak sprostým
Vysmívá se mi a já se snažím plakat
Jsem tak malý – neubližujte mi nebo mě beztrestně zašlápněte ...je to na vás