Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Tuším, co myslíš osamělým hrdinstvím, zameškanou rozhodností, promyšlenou nejistotou
Podívám se ti do očí a vidím výčitky, vidím prosbu, vidím úsměv, který říká: Obejmi mě
Já ti splním, něžné pohlazení, prosím, nezlob se, když zavřu oči, do sebe:
Jsi tak lehká
lehoučká jako prach na naší prosluněné půdě
poletoval si vždy tak klidně
v těžkém dusnu
v pocitu lana přehozeného přes popraskaný trám
v tichých vzpomínkách pokrytých
tebou.
uložím se
do peřin slávy,
a všichni jásají
nade mnou,
oslavují mě, moji existenci, moje rozhodnutí,
neptají se, jen přijímají,
moje ovečky,
jsem jejich otrokem,
pán nejsem – pán je zákazník, to já musim dělat děvku, musim se sám prodat, aby oni nakupovali, ne, jen přijímali – já jsem ten špatný, zrádce, král, jsem milován a nikdy nenáviděn, nadávaj mi do sraček, slabochů, pochybných darů pochybného sebevědomí, dokonalých kotrmelců dokola kmitajících hovniválů – potop se do útrob, do střev našeho zažívání světa ...a prosíme tě, je to jedno, zvol to, prubni to, střílej do vzduchu, střílej slepejma, střílej do vlastních řad, otoč zbraň na sebe, popři sebe, abychom my dokázali hodnotit, bez schopnosti hodnotit jsme totiž zranitelní, tak slabí! a my padáme a nedokážem nic na nic vztáhnout, chybí základna, i třeba zápor, mít vůči čemu se vymezit, my jsme bipolární – jsme tečky, nadržený malý tečky, co se ženou, mermomoci chtějí něco dělat, chtějí cílit nebo prostě jen tak se poflakovat. dělat cokoliv, jen ale mezi dvěma póly, mezi ano a ne, mezi mokrý a suchý. Já, mí drazí, co ale udělám já? vy svině?! miluji vás, proto nevolím, nerozhoduji, nekonám – jsem na vás zvědav a upřímně bych byl šťasten, kdybyste propadli těžké depresi, ta jediná by mě obměkčila, ještě bych to s vámi neskončil ....jenže je to marný, je to silnější, je to pud, je to zkurvenej chtíč, dementní program – sebezáchova ...ano? ne? HA:
sebezáchova je jako nádražní lavička
oči civím
valím se
je to zelené
má to holinky
definitivně holinky
je to na skládacím zahradním nábytku
jo, a je to trapný
a návykový
Jak se dá zamknout bez cinkotu klíčů?
A jak zabránit ukazování prstem?
Štábe severočechů?!
Kompozice sedmi piv na konfekčním stolku, nejasného aforismu v tajence křížovky a vystrašené panenky, když dívá se po mně a žádá vysvětlení a já si nedokážu ani vzpomenout, protože nevím, na co se chtěla zeptat. Kdyby mohla, nakreslí mi obrázek ozdoby, vedle něj štafle a na nich houpací křeslo, takové, které bývá v tichých místnostech s černými postavami a šoupajícími černými polobotkami.
Kdo, nechť se vyzná ve složitých vazbách, ať nepřetahuje.
