Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
víš o tom konci
a jsou způsoby, které nechceš znát
ještě jednou zažít tu sytě červenou
a klidnou náruč znepokojivého ticha
když tě hladí po zádech
má zavřené oči a do ucha ššššš
jsem daleko a beze slov
tak, jak to nemáš ráda, protože se bojíš
ještě jednou mě obejmi
a dovol mi, abych tě také pohladil
Horká koupel, po okraj, pára, dým a zkrabacené listy mé knihy, výčitka
Jsem já; kdo vystoupil na horu z Já a nedostal závrať, tomu nechci věřit
Pod vodou jsou vlasy tak jemné, uklidňují
Kde je teď ta myšlenka, cítím ji v pramenech vlasů, tak neživá, přesto z živého
Tupý šum, uši pod hladinou odolávají přítomnosti; ta píseň!
Poddám se, vždy, nevěřím v akci, oslavuji akt
Až se otřu osuškou, budu se chtít vrátit
Krátká chvíle poezie
Hluboké nic, hříčka se slovy
Významové podněty se ukrývají za zvukomalebností
Cos chtěl říci, aniž bys zněl pateticky?
Jak nezastavit se před bariérou uživatelských slev na slovní spojení
Jen pár řádek, a že to má stačit
Staromódní, puristická tvorba, jak jinak
Slovo již není tak silné, jak mohlo bývat
Co máš na srdci?
Teď něco napíšu a v hlavě mám úplně vykouřeno
Sebereflexe? Možná je tak plytká, bezobsažná
Sdělení pro sdělení, rap o rapu, herectví o hercích
Mám v rukou sádru, před sebou fotoalbum
Začnu bustou, zkamenělým autoportrétem, prázdným já, chladnou existencí,
hluchým posměváčkem, břitkým melancholikem, suchopárným exhibicionistou,
veselým žalobcem, trpkým lichotníkem, sladkým tragickým ukazováčkem, smrtí
Sraz očekávání, překvap nudností, zataj vše, svlékni ze sebe poslední slipy morálky,
nachčij do kalichu moudrosti, oklep pachuť názoru, nasaď slipy zpátky a zakryj se, sebe
– nikoho nezajímáš: ani to tvoje malý přirození, ani tvoje existenciální úzkost,
ani tvoje používání slova existenciální – co si jako pod tím představit?
neumíš mluvit a ty to víš – proč se tedy tak snažit o porozumění druhých?
jsi tak slabý, viď… nakonec proč ne, vyhoň si tu svojí špejličku a dej nám pokoj,
jsi nic a my něco, někam směřujeme, k naplnění života, zážitky, život, aspoň něco, ale ty,
jsi smrt a my ti nedovolíme, abys nás nakazil – smrt není život, smrt nejsme my, jsi to ty
Intelektuále bez formy, myšlenko bez vyjádření, nezralá višni bez vyjadření,
zkázo všedních dnů, nejistý poeto v 1322 dílu telenovely Život je skutečný
Ne, začnu větou a budu se smát napůl, páč přes ulici ve třetím patře důchodkyně roluje
žaluzie
Cítíte tu pýchu? To hluboké nic nahnulo se přes zábradlí, trochu zavrávoralo a upravilo si
účes
