Koumák Muž, 38 let / Bohnice

spojnice se světem

zornice ze skla

pruh světla 

ohnisko, vzdálenost

stačí jen čekat

pohybu navzdory

pohled a myšlenka

zůstanu stát

Zítra – ten chlad je hmatatelný

je dvanáct nula nula a Zítra již nabylo na váze

těžce se pohybuje; led pod ním praská, aby se znovu zacelil v dokonale hladkou plochu

když na něj myslím, když se vynoří zpoza krystaly zmrzlé vody, když je mi zima

drkotám zuby a představuji si, jak si obuji brusle, jak se směju

je to vše tak daleko, já se dívám přes sluneční brýle a snažím se ještě chvíli zůstat

vyprávíš mi tak krásné věci a já se pro sebe ptám, jestli tomu můžu věřit

jsem nejistý a marnivý, pozbyl jsem racionality, je mi chladno

hltám každý závan teplé fronty, mám rád ty červené linie – spaluje mě to zevnitř

co se stane, když popřu jednu stranu rovnice? Lze se vyvázat z přírodních zákonů? Anebo nejsem s to vyjít z pošetilosti otázek po lidské danosti?

šplhám po dobrosrdečných tvářích archetypu babičky na černobílé fotografii – je mi dobře, nicméně už tuším, co přijde, když vyjdu z místní galerie

ostré slunce mi pálí do tváře a já mžourám po orloji

cítím, jak se ten těžký kov lehce otáčí a dělá šmouhu přes staletí

vím o té mase času a nechce se mi ji přiznat – je přeci jen pravé poledne

Tekutá podlaha vibruje pod nohama

Sklenice plná vody rozbije se, dívám se na schody

Mramor mžourá mřížky

Jde to stále výš, zdá se nepřestat

Neustále praská, i teď, když je tma a já přemýšlím

Potkali jsme se v čase, právě tady

A já jsem rád za ten moment a zítra, zítra přijde jiný

Řeknu: stál jsem na schodech a díval se na hladinu

Řeknu: potopím se do tmy, počítej mi vteřiny

Když třepe křídly a já mávám

Vnímá mé myšlenky, víří prach a pohledem mne znehybní

Mráz, jako když slábne ozvěna a ty napínáš sluch

Skloní se a šeptá mi do ucha: rychleji

Adrenalin vstoupí do komor, zážeh

Písty bubnují, rezonují, vnímám jejich běsy

Pevný úchop, směr, jeď, nezastavuj

… dech … dech … dech

Už jsem ti někdy vyprávěl o tom, jak jsem tam stál, nemohl se pohnout, jak mi bušilo srdce?