Inspirace, můzy, alkohol nebo v čem to je?
Otázka autorství a tvořivosti pro mne byla a stále je velkou neznámou. Jde to vůbec ovlivnit a jak? Proč člověk prožije tři měsíce tvůrčí prázdnoty a pak během jednoho večera to z něj doslova prýští? Vždy jsem obdivoval lidi, ze kterých stále vytékají proudem nové a nové nápady a takoví lidé opravdu existují! U mne je to jinak, dlouhá doba prázdnoty přechází v pocit, že tam někde v zadu něco stojí za dveřmi... a teprve potom to vyjde. Někdo texty chrlí a někdo spíše „sere". Zvláštním případem byl také proces geneze tohoto textu. Kytarový motiv už existoval několik měsíců, potom vzniklo několik slovních spojení, následovala další několikatýdenní doba temna... a pak? Na zkoušce jsem byl obdarován litrem burčáku a večer text vybublal na povrch během 5 minut. Tak tady je, jo a ten burčák byl také pěkně sladký.....
Sluneční přístav, měsíční prach
pod mlhou mléčné dráhy můžeme spát
ze křídel motýlích setřeme zprávu
o lidech uvadlých a květech co znáš
uvidíš místa kde umírá strach
kde děti bezstarostně můžou si hrát
a v jejich očích se zrcadlí svět
jako už tolikrát, ale stejný naposled
něco zas přijde, něco se ztratí
s ozvěnou smysl se vrátí
když nad hlavou bdí stromy proč se bát
tiše se zachvěla, vstříc novým ránům s tebou stát
údolí králů, lesy bílých lilií
zázračně vyléčí, jindy zabijí
na dosah ruky nebo pár světelných let
stojím tu znovu, ale stejný naposled...