...
Mám tolik práce a povinností a vůbec se mi do toho nechce. Oddalování není řešení, takže nakonec budu muset stejně zvednout ten svůj líný zadek a jít dělat to co musím. Pracuji v týdnu, pracuji v sobotu a dnes jdu taky a stejně vlastně nedělám vůbec nic. Asi by to chtělo nějakým záhadným způsobem zvýšit pracovní efektivitu, neboť i kdyby měl týden 9 dní, tak by se to nedalo stihnout a další a další povinnosti se převalí do nového týdne, a pak to s časem vypadá tak beznadějně, že jako dosavadně psychicky nejschůdnější řešení je sedět na zadku a dělat něco na netu, nebo se jen tak válet, hlavně zapomenout na tu kupu úkolů, povinností a závazků a vůbec všeho co člověk má. A už je půl třetí ... tak dobře já tedy jdu ... ... ...