Kromaňonec Muž

Typické Vánoce.

Vlastně minulý rok byly docela netypické. Sedělo se v ložnici, protože děda již nemohl ke stolu kvůli nekróze na končetinách. Pomohli jsme mu ke stolu, najedlo se a přinesly dárky. Letos se zase sedělo v kuchyni. Jenom jeden talíř zůstal prázdný. Dárky se mi vešly do jedné ruky.

Co na to říci?

Já už Vánoce měl, byly nádherné. Nejhezčí jaké jsem mohl mít. Nedokáži ani popsat jak moc to bylo krásné. ... Vím, že tento blog chci vést v čistě pesimistické a depresivní náladě, ale nemůžu jinak. I když jsem začal tento článek poněkud dosti nevesele, tak o to veseleji končí. *jen dokázat všechny ty pocity popsat, to já, obyčejný smrtelník nedokáži* Ať žijí Vánoce, nemůžu se dočkat těch dalších :)))

PS: a vůbec, nemůžu se dočkat ;o)

Přicházím o zrak, oči vypověděly medvědí službu. Přicházím o sluch a s ním i o chuť, chuť do života. Přicházím ... ale kam?

(jsou jich davy, plné ulice, jsou jako slepice co klovou poslušně, myslejí na dárky, na dobré zobání, poslušně kvokají, ... a jsou jich davy)

Hledám inspiraci, inspraci duše, skrze temnotu čené tuže. Ta vpíše se mi na papír, rozplyne a zvěční, než ji ohneň pohltí. Ach jak jsme zbyteční, ach jak jsme neteční.  Jak básníkovi písmenka, jenž sbíhají se v nitky a dotvářejí slova, teď ta múza přichází, dotkla se mne zas a znova. Toť osvětlená nova na obloze temné, toť pentle černé měnící se v rudé. Inkoust krví zaměňuji, slova v činy proměňuji. 

Desaterem přikází, hrozí duši přivázání. Volná vůle, myslící bytost. Je to zbytečné, ty příkazy jenž sáhnou až na kost. Kdo mozek má a využívá, ten myslí na jiné, pak není to stvůra. To jiní, kterýž čísti neumí či nechtějí, vraždí a ničí, tupost z nich trčí. Do nebe volající kopa hnoje, já držím důstojnost, svádím s tím boje. Na každém kroku to člověk vidí a za ně se stydí. Stydí se ti co je vychovali? Nebo už sudičky do vínku života, každému černého hrachu daly? Pak proč bychom s nimi bojovali, ... není odvahy, bychom je štvali!

Sedím tu na židli a minuty utíkají, těším se na zítřek, neb bude lepší dnešku. A já to vím, proto se tak moc těším :)