Kromaňonec Muž

Jednoznačně veselé, jsou ty naše stíny modré, poněkud bodré. Není však náhody jíž je vodou na mlýny, sypat se přes lopatky, jak z prken hobliny. Každý má duši svou, ukrytou či odkrytou, ale však jedinou, se škrábancem času, hlazenou hoblinou. Skořápka z proudu duše, raněna lehce šípem z kuše, zkrz to temné hledí, nekompromisní jsou ty události denní. Studené kapky rosy, éterické na trávě, lehké na obočí, jak krutě kosí, když tečou osobě blízké, milované, když se valí z těch krásných očí. ... a na srdci bolí.

Jednoznačně zajímavé, jsou ty naše stíny tmavé, poněkud lepkavé. Není však pochyby, že i ten bez chyby, hledí jen na sebe a né na ty druhé, tedy na lidi. Každý má záliby, skrývat se za sliby, zvrácené myšlenky, co se nám nelíbí. Dočasně uzavřen, dočasně otevřen, skořápka z proudu šedi, jak stíny jsou bytosti, jenž na nás hledí, bývají od slizu a jsou dosti bledí. Zpravidla stává se zákon, ze zákona definitivum, z víry opium, jediné to stádium, opít se nevědomostí. Jak do morku kostí, zasouvá se drát plný proudu, tak akorát na prach v prach a hroudu. Mocně se otáčí, jak ďábel skotačí, udržíc zdravou mysl, .... co jsem to zplodil za nesmysl !!! 

Zahrál tam jednu nepřeslechnutelnou chybu, ale i tak je to moc pěkné. Docela to vystihuje moje nové nálady, jenž se mne nedváno tak silně zmocnily :) 

Youtube Video sv7iWc0yb0U