Do měsíce srpna jsme vstoupili s novoluním nad hlavou, neb Luna se Sluncem se virtuálně objaly 1. srpna 2008 ve 12:13. Obdařeni tímto úžasným poznáním jsme tedy zahájili festival. Nikoho nemohlo v nejmenším překvapit, že většina diváků se dostavila až asi
90 minut po plánovaném začátku akce. Pozitivní ovšem je, že my jsme to čekali a tak jsme na ně počkali. Na rozjezd se předvedla nejnovější a zároveň nejmenší frakce DSEK s předpremiérou nové hry paní Simony Pekové – Dvě sestry. Nikterak je nepřekvapilo
poloprázdné hlediště. Zaskočeni nemohli být ani diváci, protože inscenace opět pouze ťukla do Krumpáčovy magické třicetiminutové hranice. I dále se pokračovalo v nikterak nepřekvapujícím tempu. Jen přespolní účinkující se trošku divili malému počtu
fanoušků. Přijeli totiž náležitě vybaveni Deníkem Rovnost, kde v nedávné anketě napočítali o několik více lidí nespokojených s rosickou kulturou, než jich tančilo na placu. Další festivalový den trend pokračoval a Venuše vše umocnila do větší přízně. Jen
nám začalo připadat podivné, že ještě neprší. Nikdo z návštěvníků ale nemohl být překvapený frontami lidí, kteří čekali u pokladny na lístek, který si nestihli koupit v předprodeji. Ani my jsme se koneckonců nedivili při pohledu na spokojené diváky
opouštějící sál po představení dvou vynikajících Hahereček z Brna. Divadelní program byl tedy zcela vyčerpaný, když naše barmanky, vůbec nepřekvapené nedostatkem máty, začaly nahrazovat prázdná místa v koktejlovém lístku neméně překvapujícími koktejly.
Vůbec mě nepřekvapilo ani naprosto špičkové vystoupení všech sobotních kapel, mezi nimiž naprosto suverénně vynikala mladá česko-slovenská čtveřice Mako mako, která rozhýbala dosud posedávající masy svým neotřelým a energickým vystoupením. Konečně, tohle
se dá přece očekávat, je-li návštěvník předem znalý všech kvalit těchto různorodých účinkujících. Nedivím se ani, že konzervativní letos opět zůstali doma. A propravě…dost by mě zaskočilo, kdyby tohle četli… Na závěr bych už jen ráda dodala, že mě vůbec
nepřekvapuje, jak málo lidí si v sobotu chtělo dát bagetu. V pátek je totiž někdo zapomněl dát do lednice.