Daleké útěky
Když trápí mne chmury všedních dnů,
s nadějí vzhlížím do mysli, snů
Zavřu oči, oproštěna od reality
navštívím v Irsku starobylé megality
Pak žasnu, údivem oči přechází
když slunce v Číně, zas jak poprvé vychází
Ale to už v mžiku, na Zélandu právě
posnídám s ovcemi na zeleňoučké trávě
Pak poslouchám chorály papoušků v pralese
jejich hlas, mne až do Paříže zanese
Tam kávu a croissant u Seiny vychutnám,
s odbitím poledne vydám se zas dál
A v Rusku s medvědy, vlky, hraju si jak dítě,
v Egyptě písmo kněžské, luštím svědomitě,
tulipány v Amsterdamu z pole kradu drze
ve Skotku hrdě shlížím, na krajinu z tvrze
Snad tam někde v Peru osedlám i hbitou lamu
na Maledivách v blankytu potápím se, plavu
Zas rázem se ocitnu na troskách Tróje starobylé
A v Praze navštívím přátele dávné, milé
Na Arktidě s tučňáky ve fraku, vesele skotačím
Večer pak u ohně v Keni, s domorodci zatančím
Jak kočár sluneční za obzor zapadá
Zmocní se mne náhle tesklivá nálada
S elegancí páva a rychlostí světla
Octnu se tam, kde konvalinka kvetla.
Ke spánku už, šum lesa mne tiše kolébá
A místo peřiny, přikryje mne řeka Morava
Tak s láskou se vracím, zase nazpět domů,
Kde voní pšeničné pole, a ševelí tisíc stromů
I když v hlavě procestuji svět širý
Má hlava, srdce, se nikdy nemýlí
Navždy jí zůstanu, s hrdostí oddaná
domovem navěky, má milovaná Haná.
