Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Špatné věci se dějí pořád, důležité je co se děje mezi nimi.
Na otázku proč je svět kulatý mistr odpověděl: „ a co nám do toho doprdele je?!“
Zásobník °° tráva°° krupica……. „Ber to tak, že tu všechno je a musíš všechno ochutnat.“
Pěšky přes město. Vyjíždíme v někdy dopoledne, spíš jaro než zima.
v nádražní putice v Budějkách sedíme u čtveratého stolu 6, tam nás posbírá partyzán Cigál
První bod - České Budějovice – bar velbloud
Proběhl začátek v hlubokém zapomnění.
(o tom, že jsme si zahrály a uzřeli prvně naše kurýry psát nehodlám )
Podávalo se zeleninové rizoto
N o c přečkáváme u kámobráchytýpka NAAB vzhledu Dojče + měl doma živého Boha. I need to belived.
Krásné je když skrz papír mezi písmeny prosvítá světlo, tady ho ale nehledejte, jeli jsme v bílé dodávce .Směr Ostrava Plán B. Dálnice sem tam jako vlnovec, časté turbulence odhalovaly paniku a léčidla.
Začínám myslet, už to dochází. Neměl bych se dívat jen z okna. Frantíci jsou jak sýkorky z vývrtkou v jazyku, připadá mi, že místo výměny cenných informací si jen zpívají. Hrají v první sestavě kytara basa a dvoje bicí a v druhé jako kytara bicí. Dál taky máme v týmu merchguie Vincenta (působil dřív v kapele Jean Jean jako klávesák a basák, ted ho hledaj pro potulku)
Do plánu jsme dorazily trochu dřív, prostor byl ještě před náma prázdnej. A když se mě na baru ptaly co má tohle znamenat, co to tam dělaj, jaký to má smysl nebo pravidla, odpověděl jsem, že jsou jednoduše zhulení, to byla potom výmluva na všech místech, kde se formovala hra NINJA. (její zákony jsou hlavně sekání rukama kolem sebe v robotických tazích a kdo koho sekne dřív....)
…
Podávají se hodně kořeněné těstoviny s olivami a na baru Anál (Velmi chutné drink z absintu, toniku a limetky)
Po nás se pokračuje v afterparty v podání pogo od maskovaného rusáka plující někde mezi punkem a dubstepem a dál jakýsi maník z Ameriky podobného výstupu.
Jo, a peŤa z bona fide si snámi zahrál na bicí
Samotný problém je v tom že neseš sebou celou dobu něco co ti nepatří.
V dodávce jelo asi o pět lidí víc než mohla pojmout, i v zavazadlovém prostoru.
Budíček v 7 u Peti, stav pro klíče k Zuzce do squatu. Pak balení aparátů a odjezd směr Peč - Hungary, přes kopce a nížiny. Domy jsou tu zhaslé a daleko od sebe, z komínů nejde kouř. Zastavujem u jednoho krásného baráčku, za vchodem vysoká ulička, kde nás vítají deštníky, barevná okna a pověšené prádlo, uvnitř samá knihovnička, wi-fi, křesla stolky, atmosféra koffeshopu, dělám že jsem neviditelný a pozorně prohlížím nábytek a zlaté řezy.
Aparáty vykládáme do sklepa s půlkruhovým stropem.
Lidé se tu scházej mlčky jak do kostela. Tu začínáme hrát první kolem pokojové lampy a zvuk se hodně povedl. Dobrý prostředí a i nějaké cdéčka se podařilo i prodat. Autogram a intervium pro mozek nějakého místního žurnalisty.
Už mám hlad, Basák Ben je good driver,
Vstupujeme do izolované ulice, malého gheta, ujal se nás pár Réka a Zoltán, malý domek u ořechu,
žena zavírá kočku.
Chladný skromný příbitek, zaujal mě obraz s bílou holčičí tváří s vlčákem nebo snad liškou stočenou na vlasech.
Dostáváme pálenku a rýži s omáčkou a sojovým masem, skvěle bodla
V noci zima. Ráno kafe.
Engere, kytarista z Forks se mě ptá co to píšu, nic neříkám.
Vycházíme do města, kryté potravinové trhy, dáváme si Langre z čajem, je to hnus , nedá se to žrat.
Přejíždíme přes hranice, všude zas větrný mlýny a dlouhý nic.
Bloudíme v Bratislavě kolem intergalaktické obludy.
dorážíme
Je objednaná pizza! A třetí je zdarma
Začaly zde topit palivovým dřívím, Enge doporučuje vytáhnout předem kytary z kufru, ale i tak sem měl během hraní lubovku skoro pořád rozladěnou.
Nějak jsme se po hraní dostaly do už nám známého hostelu, jehož vnitřní výzdoba se chce podobat stejnojmennému filmu.
Spíme u Sandry a další den nás ještě vezme na palačinky a porkovou polévku, a kdo si vybral indickou měl smůlu, byla nepoživatelná, jo.
Jinej pohled na věc existuje a kdo říká že systém je jen jeden – lže, nebo se nechce probudit, nebo obojí. Dojíždíme we westernovém povozu do Budapeště krajina před ním zas širé pole a v město u řeky vypadá podobně jak Praha.
Zastavujem u nenápadné brány, za vraty je to však jinak, něco jako v Peči, ale ve větším, ve dvoře není snad ani jedna věc co by nezůstala pomalovaná. Mezi opadanými stromy jsou ohniště a z pavlačového balkonu vyhlíží s cigaretou lidé, někteří připravují ohně.
V rohu dvoru vchod do ještě větší pestrosti, modely ženských těl oplácané barevnými ornamenty. Uvnitř nás zdraví pár na tomto místě snad zaschlých lidí, dlouhá chodba s půlkruhovým půdorysem jako při předešlé návštěvě Madarska.
Dostávám chuť na něco, ale zároveŇ odmítám tento půvab času. Dva kluci donesly slavnostně těstoviny z houbovou omáčkou a zelí. Trávím to společně z červeným zvětralím vínem. Přichází další Hungarská kapela. Barevná těla se rozsvítily a k nim přibily i nohy. Přibívají pohledy a zachvíli se odlepily i zvuky.
…
Uložily nás v bytě blízko klubu (ráno zjištuji, že jsme přímo v centru). Podle architektury jsem čekal když jsme vycházely 5 patro kněžky a carovny, místo toho seděly v červeném pokoji kolem stolu křehké děvy a lidi z místa kde jsme hrály. Ukončil jsem svého mistra a normálně vlezl pod stůl jak pes a čekal na dobroty. Podávalo se růžové víno a usnuli na podlaze. Ráno čaj a vyrazit směr Liberec. Větrný mlýny ubívaly, přejezd slovensko, přejezd česko, české dálnice – zajímavý jak se někdo může pašovat z číny v autě. Příjezd Azyl – Liberec.
Sliby
U stolu se zas sešli
hned věděli si rady.
Na ubrusu válely se
hned všechny vnady
Večer začal slibně sojovým gulášem. Jablka, banány a pomeranče měli být asi na ráno.
Pár tahů a odehráno.
Ori zas řádil z cuketami.
Potom pár tahů a červi.
Pár tahů a od hospody jsme dostaly flašku. (Došlo i na věci které si mistr neumí pamatovat) Jakejsi chlápek dokonce zablokoval židlami všechny východy, aby tento prostor odřízl od okolního světa a ikdyž sem protestoval, byl vyhoštěn a ta flaška asi byla jeho. Skoval sem si dva lahváče z ledničky na ráno a šel spát. (to bylo poprvé co jsem vylezl na místo kde se mělo spát a né jak dvakrát předtím)
Ráno, nebo spíš odpoledne jdeme do města na oběd. Objevujem francouskou restauraci a naši přátelé nás tu vedou jak do domácí stanice, pobízíme je však aby jídlo ochutnaly jako znalci a poté vyplivly, nestalo se tak.
Vyjíždíme kolem 3hodiny směr Ostrov, ale bez Oriho, ten musí na zkoušku do brna. Dnešní večer hrajem bez něho, na výpomoc přistoupil malý důsledný Flo – bubeník obou kapel se kterými hrajeme.
Všechno se dá přeskočit, celý jamový večer, nebo snad noc i špatně udělaný holky. Slily jsme pivo do petky. Hurá na stanici, kde měl být údajný nenalezený a stále hledaný stroj času, medvěd a rozhledna.
Stále se dívám z okna jestli někde není,
Jirka donesl lahváče.
Stroj času bude asi ve špajzce mezi z
V tomto čase v těchto stěnách je tu ještě dobrý vzduch, hlavně nepřestat. Tento dům nepotřebuje zvonek, je plný aparátů, věcí, skutečnosti, že na ostrově je život.usínám po páté..
Od topení jde zvuk, proměnuje se, prská, práší jak kometa, stále se obměnuje, tahá je z jisker z oparu rtu sedmimístní sedmikrásky. Od autubusáku dopadá oknem světlo, nespím. Do místnosti vstupuje postava, měří hluk decimetrem. U topení naměřil 30decibelů. Ráno super obídek – rizoto s masem i bez.
Dál celodenní výpal v této vile (dům měl hodně oken)
Odjezd Sokolov. Ten měl být kousek. Areál, plot, velký železný vrata, za nimi garáž, zima, čaj, projevy projevy chřipky. Nápadné na tomto prostoru bylo modré slunce, ohřívače u stropů a celkem dost vyvýšené podium. Ujal se toho týpek s tričkem jak předešlí(esazlesa), celý večer balil úžasný velký mrkve. Spasování jsem se ale kvůli bolesti v krku nezúčastnil, teprve až první ranní na božské odpadnutí ve vanu. Začalo hraní, lidé stále opakují, že jsme na konci světa, že tu nic není, taky tak dováděly, skákaly po stolech, házely kelímky do kotle a někteří si nelámaly hlavu s placením vstupu.
V pozdějších hodinách přinesl týpek připálený sojovo vrstevnatě bramborově, chuŤově vyvážený pouze s chlebem guláš. Když se dozvím, že teda nakonec spíme zde, ulehnu pod žárovky, hřejí mi ledviny. Ráno nehorázná útrata.
Odjezd Sokolov, předtím pobyt v kebab centru, poté prohlídka historického centra města… nádraží Sokolov, tu zavřeno, pokračujem do jiné putiky, vracíme se na nádraží, dáváme nefiltrovaný, jsem zvědav na další kapely.
Došla i ta holka co dělá ty fajn kreslený plakáty, její kapele však odešel efekt a tak nehrály.
Jo, naposledy sem si poslechl naživo Forks, pousmál se na Zucchini, okusil nesolený těstoviny s čímsi a dopil točený pivo.
Velký štěstí když jsme v noci odjížděly z úplně zamlženým sklem a rozmlženým Benem.. jelo nás asi zas 12. Policajti tu byli velice spoko. Všichni jsme z Francie. Přijedem k týpkovy dom, s ním mu prášky, nos a krev, ráno krev vedle, příjezd horní nádraží Karlovy vary, rozlučka, odjezd vlaku však z dolního. Stihli jsme to, přestup Praha. Kupé, výpal, cesta tam kde se začlo…
Díky všem co nás krmily, zvaly na chlast, u kterých jsme a ským spaly a bavily.
Díky merchguyi Vincentovy za prodej i filmové záběry, FRANTÍKŮM, že nás vzaly a v neposlední řadě ostatním.
vzduch dýchá každý, za to se neděkuje..