DÍVKA:
Někdy na pochybách, lehce vzdálený. S hlavou v dlaních, jindy výškami mámený.
S pohledem upřeným, nic ho neruší. Sám sebou ve světě svém, šedivé zátiší.
Napříč osudem s křiklavou zábranou, zamčený na zámku, s přednostmi za branou.
Nohama klopýtá o symboliku přehlednosti. Vetkáno na plátno, po zemi lidské kosti.
Nad hlavou zříceninu, pod sebou klam, u stolu zří malou ženu, nemůže se hnout, neví kam.
Putuje v osamění, rád bývá sám, v srdci však roztoužení a životu nastavená dlaň.
Stále sám s okolní krajinou, na prsou tíhy má s neznámou bláznivou, dívkou se seznámí, na víčka líbá ji, potom ji uchopí, ztrácí se zábrany.
V bezedné náruči splní vše míněné, sám však už nechce být, je mu to vzdálené.
S pohledem upřeným, na dívku pohlíží, s lehkostí kráčí si s nádhernou beztíží.
MB