Cocker
Byla sem spoutána další hudbou...
Potkala sem se s jedním pánem, měl takové větší kulaté břížko, hlas jako Cocker a řek mi: "Tak ty s námi budeš zpívat"? Ano, řekla sem mu. A teď si říkám, opravdu jsem to přislíbila? Udělala jsem dobře?
Asi bych to nezjistila. Ale protože jsem chtěla znát odpověď, přidala sem se do projektu Cocker rivajvl. Nedokázala bych odmítnout šanci, zvlášť když sem o ni nedávno prosila. Toužila sem totiž zpívat šest hodin každý den. Zpívat dokud neucítím krev, neochutnám únavu ze zpěvu, nepoznám bytelnou jistotu hlasu. A tedy nabídku dvojky pro skoro Cockera jsem přijala a jsem zvědavá, co se bude dít.
A už se začalo. Cocker si vybírá různé zpěváky i hudebníky. A já měla nahradit ty různé hlasy jediným. Nedokážu sic pozměnit barvu, ale dokážu zpívat tak vysoko jako nejvyšší vokálový hlas... můžu svoji hranici posunout na běžnou výšku a to mě tak
těšííííím... To je to, co na tom miluju. Překonat svoje nynější pozice, jít kupředu. Je tolik vzrušující zlepšovat se. Zjistit, že píseň, která pro mě před rokem byla problém jde najednou lehce.
Jaký je pak pád, zajímalo by mě. Jak by mě zmohlo, kdybych přestala zpívat. Ztratila moc nad svým hlasem, ztratila tak draze vydřené výšky, jistotu intonace. Ztratila bych svou imaginární cenu ;). Bylo by to skvělé... Ale pokusím se jí raděj zbavit bez té vysoké ceny (zániku kapely, ztráty zpěvu). Zpívání mě uklidňuje :)
L. z A. K.
