Kterak jsem šel dneska na zkoušku
Upraveno:Dnes jsem se celý den těšil na večerní zkoušku s Mulisi Mulisi. Říkal jsem si, že vyrazím trošku dřív, abych si v klidu stihl postavit z těch trosek, co jsou na kulturáku, nějakou inteligentní soupravu. Vyšel jsem tedy s desetiminutovým předstihem a hned, jak jsem dorazil, jsem začal tu stvůru, co tam měl postavenou nějaký gymnasta, přeskupovat na soupravu vhodnou pro normálně stavěného člověka.
Po chvilce se otevřely dveře. Pomyslel jsem si, že je dost neobvyklé, aby někdo přišel takto brzo nebo dokonce včas. Nebylo se však čemu divit, nevešel nikdo z naší kapely, ale Venca Ureš, což se mi nezdálo divné, neboť on se na kulturáku vyskytuje často – buď něco přinese nebo si něco odnese nebo přijde z úplně jiného důvodu. Ve výrazu jeho tváře jsem zahlédl mírný údiv. Když už se nevydržel divit mlčky, otázal se:
„Co tady děláš?“
„Máme zkoušku.“
„S kym?“
„S Mulisi Mulisi.“
„Aháa.“, velmi udiveně odvětil Venca. To mi přišlo divné, tak jsem se na chvilku zamyslel.
„Co je dneska za den?“
„Středa.“
„Já sem ale debil!“
Na pravidelnou čtvrteční zkoušku s Mulisi Mulisi jsem přišel s denním předstihem, takže zítra si dám pochod přes celé město s bubnem na zádech znovu. Doufám, že se aspoň trochu sejdem...