Lenny Wokenshock Muž / Bechyně

Nedávno jsem si sehnal stará alba Genesis. Velmi mě zaujala, protože ke Genesis, jak je známe, tedy prostřednictvím hrozivých hitů z osmdesátých let, cítím nevýslovný odpor, který je patrně založen na averzi k panu Collinsovi, a na oněch prvních dvou albech se ještě tento umělec, který mi kdysi při jedné příležitosti dopomohl k definici Pekla, a to takové, že jde o místo, kde se stále dokola přehrává zpomaleně jeho deska, nevyskytuje.

(Možná Vám předchozí souvětí přijde příliš složité. Alespoň vidíte, jak se myšlenky uzlí v mé hlavě a jak obtížně je dostávám ven, aby měli nějakou vypovídací hodnotu, tedy byly, krom jiného, také přinejmenším elementárně srozumitelné (Myslím, že jsem blázen (Myslím, tedy jsem!).)).

Tak tedy - píseň, kterou jsem vybral je z prvního alba From Genesis To Revelation z roku 1969, které Genesis nahráli ve složení Peter Gabriel, Tony Banks, Antohony Phillips, Mike Rutherford, Jonathan Silver a Chris Stewart (host v jedné písni) a jmenuje se The Serpent.

Youtube Video DqRn91TMe5U

informace o Genesis

PS: Jo a v komentářích pod videem na YouTube jsem se ještě dozvěděl, že jde o první píseň napsanou Genesis, protože ji Peter Gabriel a Tony Banks složili, když jim bylo 14! Píseň se původně jmenovala She is Beautiful.

PS2:  Informace pro řadu nedočkavců deváté kapitoly Ze zápisníku jednoho boha - kdybych měl jmenovat - Džindrák, MikeJay, DrakGin a mnoho dalších, jako třeba Michal, nebo DžINRI - ano, toto video pouze oddaluje dlaší díl, protože nápad, který mě napad prozatím nedokážu alespoň částečně logicky obhájit, čímž by se z celého díla stala ještě větší pseudo-sci-fi šaškárna.

Po skandálně dlouhém hledání práce, během kterého jsem zjistil, že po recenzentech lůžkovin není poptávka, došlo k nevyhnutelnému a trochu absurdímu rozhodnutí.

I stalo se, že já, pacifista lásky a věčný mírotvorce, dostal práci ve fabrice na zbraně.

Jedna tématická...

Youtube Video BsoDNhCDUaA

Jsem tam tedy teprve třetí den, ale myslím si, že to Karel přece jenom trochu přehání...

          Dnes jsem se celý den těšil na večerní zkoušku s Mulisi Mulisi. Říkal jsem si, že vyrazím trošku dřív, abych si v klidu stihl postavit z těch trosek, co jsou na kulturáku, nějakou inteligentní soupravu. Vyšel jsem tedy s desetiminutovým předstihem a hned, jak jsem dorazil, jsem začal tu stvůru, co tam měl postavenou nějaký gymnasta, přeskupovat na soupravu vhodnou pro normálně stavěného člověka.

         Po chvilce se otevřely dveře. Pomyslel jsem si, že je dost neobvyklé, aby někdo přišel takto brzo nebo dokonce včas. Nebylo se však čemu divit, nevešel nikdo z naší kapely, ale Venca Ureš, což se mi nezdálo divné, neboť on se na kulturáku vyskytuje často – buď něco přinese nebo si něco odnese nebo přijde z úplně jiného důvodu. Ve výrazu jeho tváře jsem zahlédl mírný údiv. Když už se nevydržel divit mlčky, otázal se:

         „Co tady děláš?“

         „Máme zkoušku.“

         „S kym?“

         „S Mulisi Mulisi.“

         „Aháa.“, velmi udiveně odvětil Venca. To mi přišlo divné, tak jsem se na chvilku zamyslel.

         „Co je dneska za den?“

         „Středa.“

         „Já sem ale debil!“

         Na pravidelnou čtvrteční zkoušku s Mulisi Mulisi jsem přišel s denním předstihem, takže zítra si dám pochod přes celé město s bubnem na zádech znovu. Doufám, že se aspoň trochu sejdem...