nuže...
jelikož mě přepadly zvláštní, neidentifikovatelné pocity, rozhodla jsem se, že něco hodim sem... třeba se mi uleví, když to převedu do písmen...
Áááá asi nee... opět narážím na problém, který my, my jakože lidé máme. Ačkoli je čeština bohatý jazyk s obsáhlou slovní zásobou, občas se prostě stává, že nemáme slov... Nevim, jak se stane, že se to přihodí mně,ale i mně tento stav čas od času obchází...
A mě to nebaví!!! A nelíbí se mi to!! Stejně tak, jako nemám ráda, ba dokonce nesnášim, když něco nechápu!!!!
To je něco, co mě během několika minut vytočí do nepříčetnosti a rozpálí do běla. A to se mi poslední dobou stává často. Třeba nechápu, proč jedna má kamarádka utekla se svym skorošvagrem, kterej se před dvěma měsícema oženil a za 8 měsíců bude poprvé otcem. Nechápu, jak on mohl až po 8 letech chození zjistit, že jeho vyvolená je vlastně kráva!!! Jak se tahle moje trochukamarádka mohla sebrat a odejít od rodiny svého dnes už bývalého přítele, která jí poskytla azyl, když zdrhla z domova, která ji živila a pomáhala jí, a mohla utéct s člověkem, kterej čeká rodinu se ségrou jejího dnes už bejvalýho!!! bože, dyť spolu bydleli skoro rok v jednom baráku!!!to se nomohli do nějakýho pražskýho holobytu odstěhovat dřív???
lidi mě vůbec překvapujou. Hlavně ženský. My jsme prostě asi fakt z Venuše..DAlší taková je totiž blbka, kterou už vůbec asi nepochopim. Opustí nejlepšího chlapa na světě po 15ti letech bezvadnýho vztahu s jeho nejlepším kamarádem??? aby se nakonec od něj nechala vykopnout a mohla přilézt zpět k manželovi a pak mu dělat ze života peklo svym stupidním chováním???
A co pak takovápani, která je 9 let s chlapem, o kterym řiká, že ji mlátí, protože ji miluje? Jeho bratr zase žije se ženskou, která se za jeho prachy vdala za někoho úplně jinýho, celá rodina jí šla na svatbu a jeho nechali doma hlídat kluka. a on s ní žije, teda oba s ní žijou...a ona je spokojená, kde je zrovna doma, tam si splní manželský povinnosti, aby z toho chlapi teda něco měli..
Jak mám v tomhle světě žít jako normální člověk?? takhle jo?? no tak to mě potěš.
a do těhle úvah si tak lehce vzpomínám na léto, na vodu, na to jak bylo vtipný moje první cvaknutí na lodi atd.. a slyším tichý vlahý větřík a vidim slunce zář...a řikám si, jestli mi tohle jako nějak pomohlo
a zjišťuju, že asi moc ne
ale zejtra si to přečtu, budu moudřejší, protože nebude půlnoc a pak to třeba smažu. a nebo taky ne.
chjoo...asi jsem ještě nehodna světa dospělých...