na vyžádání
jelikož se objevily i osoby, které z nepochopitelných důvodů baví číst plky vyplozené mou mozkovou hmotou, rozhodla jsem se, že když teda mám chvilku,(asi 6 hodin), v práci, něco vytvořím. A seznámím vás hned na začátku s mým novým zaměstnáním. Není to ani zdaleka tak hrozné, jako postávání na letišti. Je to vlastně fajn. V mém domovském prostředí. Dělám v sázkové kanceláři. Na barové pobočce. No není to skvělé?? Je to skvělé!!!
Ráno přijdu, vytvořím nějaké pomíjivvé hodnoty a poté mířím na bar. Tam nevytvářím kromě oblaku kouře docela nic. A tak se to celý den střídá. Ještě lepší je, že pokud bych měla zapsat čas strávený na baru a v kanceláři, vypadalo by to asi takto: 10 : 1. Také je skvělé, že se střídám se svou dlouholetou kamarádkou, která mi tento džob dohodila. Smutnější fakt je ovšem platová stránka. A ještě smutnější je, že mí rodiče se mě rozhodli sedřít z kůže. Vybrali si k tomu způsob, dle mého názoru, dosti nevhodný. Tedy že mě oberou o takřka polovinu mé chudé výplatičky. A proto radím mladým: nevypouštějte z úst dobře známé věty " těším se do práce, protože budu mít vlastní peníze" a "nebudu se muset učit".Důvody jsou jednoduché.
Nebudete mít svoje peníze, protože v této republice je mnoho lidí, kteří vám je vezmou. První je stát. Tento způsob zlodějiny nazývá se Placení daní. Další jsou telefonní operátoři- co si budeme nalhávat, každý víme, co je mobilní telefon. A protože to víme, používáme ho. A oni nás za to okrádají na paušálech. a jestli máte kredit, okradou vás jinak. Po operátorech nastupují pojišťovny. Jestli vlastníte kromě svého zdraví ještě třeba auto, je mi vás líto. Nakonec přicházejí na řadu rodiče. Parents. Máma a táta. A vezmou vám polovinu toho, co vám zbylo. A vůbec jim nevadí, že je to nespravedlivé, protože doma jenom spíte. Jídlo vám nosí babička. Sprchujete se u přítele. Prášek na praní občas kupujete vy. A s touto poslední zmíněnou se rozplyne váš sen o nových botách (já měla v plánu troje..), o nových bruslích (a tím pádem štíhlejší postavě), o spoustě značkových oděvů ( a praskajícím šatníku) , o nové posteli a nakonec i sen o krásné dovolené, kterou si plánujete už léta. Celá ta léta, která jste proseděli s rodiči doma na zadku nebo na brigádách.
Další důvod je: Budete se učit. Nečekala jsem to, ale i v práci po mně pořád někdo chce, abych se zdokonalovala ve znalostech.
Tím pádem nám zde vyvstává jasné rozuzlení thoto problému. Dokud můžete, studujte. Do 26ti let mají vaši rodiče povinnost vás živit, pokud budete (alespoň sporadicky) navštěvovat školní ústavy. Na brigádách si vyděláte možná víc než já na plnej úvazek a z výplaty vám nikdo nevezme ani korunu, protože jste chudý student. NAopak vám budou rodiče dávat kapesné.
Z těchto důvodů jsem se rozhodla pro pokus vrátit se na VŠ. Ale s upřímností sobě vlastní musím říct, že mi to nevyjde. Kdyby se někdo ptal, kam jsem se přihlásila, tak mu to můžu říct. Aspoň někoho pobavím...
První pokus bude probíhat v budově Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Obor Český jazyk a literatura.
Ten druhý pokus je o poznání vtipnější,. Podala jsem si přihlášku na žurnalistiku:-D :-D No byl to spíš džouk, jsem trochu realista:-D Tak nevim, jestli má vlastně vůbec cenu tam lézt:-D
Jinak je můj život docela fajn.. Jestli mě nevemou, rozhoduju se, jestli tu zůstanu, nebo půjdu v Rypoušových stopách a pojedu do USA jako au-pair. Ale jak se znám, tak tady zůstanu, protože jsem lempl, kterej nikdy nic nedotáhne do konce.
ChaCha babo raď:-D