sumírování
Sumíruju. Celý dny nedělám nic jinýho, než přemejšlim nad svým dosavadním a budoucím životem.
Do 4 let musim mít dítě, protože můj přítel už pak bude starej, za rok a měsíc se podle nějakýho vtipnýho testu vdám, v lednu se nechám vylejt ze školy, protože nechci trávit další léta s knihama, co mě nezajímaj, stačilo mi těch pár let na středn, která mi kromě schopnosti mluvit před lidma nedala vůbec nic. Tedy ani vzdělání. A ni praxi. A jelikoož žádnou v ničem nemám, tak mě do žádný práce nevezmou. Takže nebudu mít peníze ani vzdělání. Ani na to, abych uživila to svoje dítě. A jelikož mě nikdo s dítětem nebude chtít, budu se muset vdát za svého dosavadního přítele. A pak budu celej život trpět a budu vzteklá. Protože budu žít s raplem, na krku budu mít parchanta, kterýho nebudu moct uživit, protože nebudu mít vzdělání a tim pádem ani práci a tedy ani peníze.
Jak se to všechno hezky prolíná, že???
A nebo to bude trochu jinak. Nechám se vylejt a vezmou mě jinam a já nebudu muset makat. Takže se nerozhádám s rodiči a nebudu muset jít bydlet z domu a vydělávat si sama.
Důsledek to ale bude mít stejný.
Vezmu si svého dosavadního přítele a budu zbytek života trpět, budu vzteklá a budu žít v české itálii. Ale zase toho pro mě tolik nezmění. Za dvacet let si člověk zvykne a ten zbytek života už něak překlepe.
Ještě by mě mohlo porazit auto, nebo na mě spadnout barák. Možná to tak bude, a proto nemám žádný plány do budoucna. Na co taky, jestli žádný nebude?? Tak takhle je to tedy. Rozluštila jsem záhadu svého života bez cíle.
Ale neni mi líp. Zvláštní.