lenush - Blog | Bandzone.cz

lenush Žena, 35 let / Beroun

Playlist je prázdný :(

Fanoušek lenush si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.


Blog

Když musíš, tak musíš.

A já musim. Pojednou mne přepadlo nutkání zase vrhnout do placu nějakou tu perlu. Tahle je sice falešná, ale nevadí. Nepotrpim si na luxus. A proto si asi vybírám i falešný kamarády. Welcome to reality.

Vlastně je to takovej můj comeback to reality. Lenush opět zjistila, že lidé se v jádru doopravdy nemění, ačkoli se tak tváří a možná se i opravdu snaží. Jenže když je někdo svině, tak tou sviní prostě zůstane. A když je někdo žárlivec nepřejícný obecný, do jiného živočišného druhu se nezařadí, ani kdyby jste se po kolenou plazili.

Myslela jsem si, že teda konečně když mám normálního Milého, tak že konečně i můj život se začne ubírat k jakémusi společensky uznanému normálu. Že nebudu zanedbávat kamarády, že přestanu řešit žabomyší války, že začnu vést trochu spořádaný život. Jak krutý byl můj omyl.

Kamarády jsem tak vehementně nezanedbávala, až jsem začal zanedbávat Milého, můj život vůbec nezačal být uspořádaný, ale naopak velmi rozháráný, pln alkoholu a dlouhých tanečních nocí a setkání se samými hloupými lidmi. Aby ne, navštěvovala jsem , považte, disco cluby!! Omluvou mi budiž hladina alkoholu v krvi při každém vstupu do těch zapovězených míst.

Milý se však tomuto mému přístupu vzepřel, počal s kázáním a usměrňováním a mně nezbylo, než se trochu zkrotit a nezanedbávání kamarádů stáhnout na přípustnou mez. Odstartovala jsem tedy svou kariéru večerů u tv, místo divokých tanců nastoupily jiné aktivity (spánek, komunikace, procházky, kino, večeře) a místo utrácení peněz jsem je šetřila.

Tím jsem však zavinila, že kamarádi začali zanedbávat mě. Nepaříš-zaplatíš. Zaplatíš v tomto příadě znamená Budeme tě ignorovat. Nemáš práci a peníze a jen kvůli tomu nechceš jet utáhnout 4000,-Kč na oslavu mých narozenin na hory-zaplatíš. Nebudu se s tebou bavit. A najednou jsem venku z kruhu. Jak jednoduché je stát se outsiderem. Z téměř rodinné pohody mého domácího baru plného přátel od štamgastů až po provozního se stala prakticky bojová zóna. Nejvtipnější na tomto případě ovšem je, že mi nikdo ani nevysvětlil, proč je vlastně OUT se se mnou bavit, takže tato má reflexe je vlastně pouhým shrnutím mých domněnek. A tak jsem se těm žabomyším válkám prostě nevyhnula.

Na stranu nepřátelského vojska se bohužel postavil také můj donedávna nejlepší kamarád, nyní nejlepší kamarád a učitel pokeru těch, kteří mě vyřadili. Tento chlapec svou kamarádku opustil proto, že Milý se mu nezdá dost chytrý, dost dobrý, dost hezký, dost přijatelný pro bohyni Lenush a tak už není dost božská ani ona. Na Olymp vystoupily bohyně nové. Ale nemám strach, jejich místo brzy obsadí další. Bude to ve chvíli, kdy na světlo vystoupí ona realita. Ta faleš, přetvářka, potřeba dirigovat životy ostatních a to, že střed kruhu zůstává, ten zbytek okolo je jen jarová bublina, která prostě vždycky po nějaké době praskne.

A tak se můj plán na spokojený život, kdy skloubím spokojený vztah s chvílemi strávenými se společnými kamarády, sesypal jako domeček z karet. Stačilo k tomu pouhých 6 měsíců.

A já se ptám-má vůbec někdo právo kecat mi doprdele do života?!?!?

tak a jsme tam, kde jsme byli :-)

Lenush je už zase bez práce !!!!

A kdyby neměla prořízlou hubu, tak i bez odstupnejch platů.

Navzdory tomu, že zaměstnavatel na mě ušil pěknou boudu a myslel si, že když je mi 20, tak že jsem úplně blbá a nechám sebou házet jak hadrem (což se ale spletl, jak již poznal:-), je mé nynější životní období v podstatě šťastné.

Koečně jsem našla odvahu udělat si pořádek v osobních záležitostech, tudíž už mě nemá kdo dál stresovat a nervovat, moji pejskové jsou zdraví a alkohol díky bohu pořád teče:-)

Jsem asi trošku opožděná, protože že život je jedna velká párty pro většinu mých známých platilo už v 18ti letech, zatímco mě to potkalo až teď. Nevadí, to se dá krásně dohnat. Sice to zńamená utrhnout si od úst poměrně hodně hodin spánku a ještě víc peněz, ale co bych neobětovala pro svou kariéru alkoholičky.

Když už jsem u kariéry, zrovna v tv zase běží spot na superstááár. Jsem z jiný galaxie, nebo je normální, že se mi z týhle soutěže a ještě víc z těch lidí, co tam jsou, zvracet??? NEROZUMIM TOMU!!!! Divadýlko plný rádoby drsné  reality, kde sesazujou hřebínek dětem vystajlovanejch přesně do takový podoby, jaká je potřeba. zazpívej Darince a ona ti poví, jestli z tebe bude hvězda. Z tebe ne, blbě se xichtíš. Jsem úplně mimo, protože jsem viděla JEN JEDEN DÍL (!!!!). A vůbec mi to nevadí.

Toť asi vše, v mém vypitém mozku se nic nového nerýsuje.

na vyžádání

   jelikož se objevily i osoby, které z nepochopitelných důvodů baví číst plky vyplozené mou mozkovou hmotou, rozhodla jsem se, že když teda mám chvilku,(asi 6 hodin), v práci, něco vytvořím. A seznámím vás hned na začátku s mým novým zaměstnáním. Není to ani zdaleka tak hrozné, jako postávání na letišti. Je to vlastně fajn. V mém domovském prostředí. Dělám v sázkové kanceláři. Na barové pobočce. No není to skvělé?? Je to skvělé!!!

     Ráno přijdu, vytvořím nějaké pomíjivvé hodnoty a poté mířím na bar. Tam nevytvářím kromě oblaku kouře docela nic. A tak se to celý den střídá. Ještě lepší je, že pokud bych měla zapsat čas strávený na baru a v kanceláři, vypadalo by to asi takto: 10 : 1.  Také je skvělé, že se střídám se svou dlouholetou kamarádkou, která mi tento džob dohodila. Smutnější fakt je ovšem platová stránka. A ještě smutnější je, že mí rodiče se mě rozhodli sedřít z kůže. Vybrali si k tomu způsob, dle mého názoru, dosti nevhodný. Tedy že mě oberou o takřka polovinu mé chudé výplatičky. A proto radím mladým: nevypouštějte z úst dobře známé věty " těším se do práce, protože budu mít vlastní peníze" a "nebudu se muset učit".Důvody jsou jednoduché.

     Nebudete mít svoje peníze, protože v této republice je mnoho lidí, kteří vám je vezmou. První je stát. Tento způsob zlodějiny nazývá se Placení daní. Další jsou telefonní operátoři- co si budeme nalhávat, každý víme, co je mobilní telefon. A protože to víme, používáme ho. A oni nás za to okrádají na paušálech. a jestli máte kredit, okradou vás jinak.  Po operátorech nastupují pojišťovny. Jestli vlastníte kromě svého zdraví ještě třeba auto, je mi vás líto. Nakonec přicházejí na řadu rodiče. Parents. Máma a táta. A vezmou vám polovinu toho, co vám zbylo. A vůbec jim nevadí, že je to nespravedlivé, protože doma jenom spíte. Jídlo vám nosí babička. Sprchujete se u přítele. Prášek na praní občas kupujete vy. A s touto poslední zmíněnou se rozplyne váš sen o nových botách (já měla v plánu troje..), o nových bruslích (a tím pádem štíhlejší postavě), o spoustě značkových oděvů ( a praskajícím šatníku) , o nové posteli a nakonec i sen o krásné dovolené, kterou si plánujete už léta. Celá ta léta, která jste proseděli s rodiči doma na zadku nebo na brigádách.

    Další důvod je: Budete se učit. Nečekala jsem to, ale i v práci po mně pořád někdo chce, abych se zdokonalovala ve znalostech.

    Tím pádem nám zde vyvstává jasné rozuzlení thoto problému. Dokud můžete, studujte. Do 26ti let mají vaši rodiče povinnost vás živit, pokud budete (alespoň sporadicky) navštěvovat školní ústavy. Na brigádách si vyděláte možná víc než já na plnej úvazek a z výplaty vám nikdo nevezme ani korunu, protože jste chudý student. NAopak vám budou rodiče dávat kapesné.

  Z těchto důvodů jsem se rozhodla pro pokus vrátit se na VŠ. Ale s upřímností sobě vlastní musím říct, že mi to nevyjde. Kdyby se někdo ptal, kam jsem se přihlásila, tak mu to můžu říct. Aspoň někoho pobavím...

První pokus bude probíhat v budově Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Obor Český jazyk a literatura.

Ten druhý pokus je o poznání vtipnější,. Podala jsem si přihlášku na žurnalistiku:-D :-D No byl to spíš džouk, jsem trochu realista:-D  Tak nevim, jestli má vlastně vůbec cenu tam lézt:-D

Jinak je můj život docela fajn.. Jestli mě nevemou, rozhoduju se, jestli tu zůstanu, nebo půjdu v Rypoušových stopách a pojedu do USA jako au-pair. Ale jak se znám, tak tady zůstanu, protože jsem lempl, kterej nikdy nic nedotáhne do konce.

ChaCha babo raď:-D