Nejlíp když to utíká
Vůbec bych se nezlobila, kdyby byly dny jako dnešek. Většinou se mi čas od dvanácti do dvou neskutečně vleče, dnes jsem ale vůbec neměla čas nudit se a vyhlížet šéfův petrolejový prskolet a vyhlížet, kdy už půjdu.
Malinko jsem měla strach o našeho kocoura, hodně rád se chová jako roztomilé dítko - ráno ho nechám v rohu v okně na parapetu - výklenek dovnitř a lavka, takže tam nefučí a kočička ještě raději zůstává tam kde jste ji nechali než přijdete domů a zase ji hezky pustíte dovnitř. A pak že je to blbé...