Chatéau 22.2. 2008
Po té co jsem narychlo zmizela s Nikem - Rohlíkem z Trpasliconu, jsme se vypravili na koncert jeho známého (kontra?)basisty, hrající ve skupině The Mobydicks. Na rock'n'rollovém koncertě jsem do včerejška nebyla, takže toto bylo takové poprvé. Na to jak pošahanou akustiku klub měl, se ukázalo, že kluci to uhrajou i tak. Velké plus dávám zpěvákovi, jelikož takový charismatický hlas, který si můžete splést maximálně s Neckářem (a to ještě přeháním), se neslyší často. Basista se kroutil u kontrabasu a prsty mu lítaly jak splašené, jeden kytarista vypadal jako případ maminčiného mazánka, druhý jako pravý rocker, za bicíma seděla mánička s kapkami a za klávesami tatík v potrhané košili. Co od takové bandy čekáte?
Na to že jsem tam pobyla asi 20 minut, jsem slyšela i improvizaci, se kterou jsem se zatím na koncertech (krom jazzu) nesetkala a příjemnou uvolněnou atmosféru. Publikum se k větší akci odvážilo až u coveru "Born to be wild". Bohužel, tato kapela nemá netové stránky, ani plakáty. Musíte mít štěstí a narazit na někoho z členů a to díky jejich osobitosti nebude složité...