Lucrezie Žena, 34 let / Praha 5

Je mi líto, že se zde v poslední době neobjevil žádný příspěvek. Ale přirovnala bych se nyní k "cimrmanovskému" zrnku mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany neoblomné, netolerantní školství, které se mě snaží připravit o dětská rozzářená očka očekávající Vánoce, a z druhé strany jsou to právě odevšad znějící koledy, spolužáci nadávající "že jako nemají žádné dárky" a rychle se tenčící peněženka...

Až to bude možné, hodlám prozkoumat novou desku kapely The Cure - 4:13 Dream. Zatím jedním vánočním dárkem se stala nová deska irské zpěvačky Enyi (Winter comes), ale ta díky tomu, že se drží své cesty, nešlápla nikdy vedle. Po svátcích chci zmapovat předchozí rok, co se týče mého poslechu hudby - nejposlouchanější skladby a kapely.

Tak tedy, všichni milenci a milenky hudby, doufám, že strávíte co nejkrásnější Vánoce, a že bude pod stromečkem plno nových CD a DVD :)....

PŘEJE VAŠE LUCREZIE

Koncert jako nostalgická vzpomínka na dobu, kdy v roce 1977 se svým albem Oxygene prorazil. Jean-Michel Jarre je označován za pionýra elektronické hudby, konkrétně elektronického rockového impresionismu...a ne neprávem.

Již na jiném webu jsem tento koncert přirovnala k degustační porci, kterou vám přinesou v luxusní restauraci. Objednáte si lákavou exoticky vypadající delikatesu, přinesou vám "tři drobky", a přestože jste trochu zklamáni množstvím, vaše chuťové buňky se zblázní a vy si to i tak vychutnáte. Takový byl přesně koncert Jarreho. V pouhých 75 minutách dokázal vytvořit a udržet v hale komorní atmosféru symfonického koncertu. Scéna byla zařízena skromně, žádné piškotékové stroboskopy a lasery, jen neonová světla, animace známé lebky v Zemi, projekce tlejícího ovoce, rozkladu mrtvol, létajícího hmyzu a mimojiné se objevilo i veliké zrcadlo, které scénu opticky zvětšilo. Zajímavostí je, že si Jarre přivezl své staré původní syntetizátory a jiné "hračky" z 80. let. Také to byl jeden z mála koncertů v interiéru. Právě tato vnitřní komornost způsobila pasivitu publika. Nemělo ze sedaček tolik možností se projevit, mimo potlesk a občasné hvízdnutí. Největších reakcí se dočkaly jen hitovky Oxygene IV a Oxygene II (heh :). Koncertem se od počátku neslo klidné tempo, tudíž bylo pro mne velké překvapení, když po první dynamičtější a svižnější skladbě Oxygene XII řekl: "Bye! Bye! Thank you Praha!". Naštěstí na toto už publikum zareagovalo a ještě dvakrát si ho vydupalo.

Já jsem si koncert velmi užila, už proto, že jsem byla po dlouhé době někde jinde, než v pražských hudebních klubech. Moc se mi líbila spontaneita publika při prvním přídavku, kdy neváhali vstát ze sedaček a nahromadit se pod pódium, aby si utrhli trošku "Jarreho aury"...

95%

Youtube Video 1sJ1-zgpdvI

autor spacewerk123: skladba Oxygene XII (všimněte si kvalitního zvuku)

(věřili byste, že mu je 60?)

Už po příchodu do Rock café mi bylo jasné, že to zřejmě bude větší než se zprvu zdálo. Fronta na lístky končila téměř u baru, pokuřující skupinky náctiletých (i pár starších se našlo ;) vysedávali s pivem před sálem, foťáky blikaly na všechny strany, ale v samotném sále  se na předkapele nepohnula ani myš...

Kolem půl deváté dohrála předkapela a všichni se na povel začali vměstnávat do sálu. Řeknu vám, takovou "sardinii" zažívám jen každé ráno v tramvaji. Moc se mi líbila ta bzučivá atmosféra, kde by se napětí dalo krájet. Fake tapes začali hrát. Opět se mi potvrdilo, že už to jsou poměrně zkušení hudebníci a mají něco odehráno. Zároveň jejich hudba má vše, co je potřeba k tomu, aby ji zbožňovaly (už) stovky lidí. Chytlavosti a naštvanost mladých, ale  s vizáží naprosto obyčejných sympatických kluků. Žádný extrém. Zkrátka máte pocit, že si na ně můžete sáhnout a žádná maska z nich nespadne. Lidé mají rádi opravdovost. Do koncertu vrazili skutečně maximum energie a fungovala "energetická" výměna mezi hudebníkem a posluchačem...

Samotný akt křestu byl vcelku originální. Šmity zapomněl CD (vypůjčil fanoušek) a kromě šampaňského se polévalo i vodkou s aloe vera. Jako dáreček ke křtu přišel host Niceland se svou stylově šedivou kytarou. S klukama si zahrál i další host cover od Nirvany (návrat k starým dobrým grunge časům) a od Placebo (to by byl hřích, kdyby ne). Byly ještě tři přídavky, ale po tom co kluci předvedli se ani nedivím...

Fake tapes merchandise: placky, trička, samolepky (zdarma), a samozřejmě CD za pouhých 150,- Kč. Já jsem si prozatím odnesla placku, ale myslím, že deska na sebe nenechá dlouho čekat.

Mínusy koncertu jsou subjektivní. Tedy spíše to, co vadilo mně. Jsem nekuřák a nikotinová mlha v prostorech značně dráždila mé sliznice, že jsem si málem vykýchala oči. Maniakálnost fanynek v první řadě, já vím holky, hudba je na prvním místě že, ale mít paličku, nebo trsátko snad nestojí za vytrhnutí vlasů ;). K tomu taková malichernost, zapomněla jsem chytrý bloček a poznámky jsem si psala do starého mobilu, který si můžete prohlédnout v galerii.

Procento za koncert - 80%