Lucrezie Žena, 34 let / Praha 5

Pravděpodobně jste se už dostali (nebo dostanete) do situace, kde vám někdo položí otázku: "Hele, a co jako posloucháš?". Začnete usilovně přemýšlet nad tím co vlastně posloucháte nebo během půlhodiny vyjmenujete naprosto všechno co jste slyšeli a máte guláš v tom kdy jste to slyšeli atd. Jelikož jsem se do této situace dostávala poměrně často, rozhodla jsem se poslechnout staršího kolegu z branže (mánička za bicími :) a vytvořit profil na Last.fm. Tento web vám vytvoří hitparádu veškeré hudby, která projde vašimi bedničkami a každý týden vytvoří další minihitparádičku. Další plus je, že tam najdete info snad úplně ke všemu (i Listerovu kapelu Smeg'n'the head) a data koncertů, malých i velkých, se objevují velice brzy. Můžete také sledovat co právě poslouchají vaši přátelé a najde vám to "hudebního souseda" z jakékoli země na světě...

http://www.last.fm/user/Lucrezie/ - pro ukázku můj profil Budete - li mít jakékoli připomínky k mému vkusu, pište...pusťte se do mě :)

P.S. Stala se mi strašná věc...přišla jsem o MP3, hledám sponzora :'(

Dnes v 17:30 jsem zavítala do Bontonlandu, sháněti se po desce Crystal Castles (chybí, doplnit!). Při odchodu jsem ještě zvědavě zabrousila k poslechovým stojanům, co nabízejí k ochutnání. Nejprve mě praštila do očí deska s modrou opicí na žlutém pozadí s nápisem Vladimír 518 - "Gorila vs. architekt" a říkala jsem si: "Jo, tak tohle je ta nová kultovní domácí deska!", šmátla po sluchátkách a nechala se přenést do východní betonové části Prahy...

Ano, intro je opravdu pěkné,elektronické, jen už bylo použito ve filmu (Ani)Matrix, zda to byl záměr, nevím - nepídím. Druhá skladba "518", zde jsem se cítila poněkud nejistě. Přestože se mé hip hopem netknuté ucho vzpíralo, podlehlo démonickému textu "Řekněte Vladimír - Vladimír! Řekněte Bigg Boss - Bigg Boss!" a v závěru skladby jsem jako ovečka odříkávala Vláďův abecední vláček. Hned třetí track mi ukázal sílu alba - taneční melodie a nepříliš časté fackování vulgarismy. Avšak z tohoto snu jsem se probrala v půli desky, kdy mi zamrzl úsměv a změnil se spíše nechápavý výraz. Nevěděla jsem, kterou skladbu právě poslouchám, zdálo se mi to "na jedno brdo". Pro mne, jako hoperského laika, to byl výlet do jiné hudební sféry. Mile mě deska překvapila, ale domů ji nechci :), protože Vláďa říká: "Nemůžu se zalíbit všem" ! (po tomto tracku jsem utekla domů :))

Po té co jsem narychlo zmizela s Nikem - Rohlíkem z Trpasliconu, jsme se vypravili na koncert jeho známého (kontra?)basisty, hrající ve skupině The Mobydicks. Na rock'n'rollovém koncertě jsem do včerejška nebyla, takže toto bylo takové poprvé. Na to jak pošahanou akustiku klub měl, se ukázalo, že kluci to uhrajou i tak. Velké plus dávám zpěvákovi, jelikož takový charismatický hlas, který si můžete splést maximálně s Neckářem (a to ještě přeháním), se neslyší často. Basista se kroutil u kontrabasu a prsty mu lítaly jak splašené, jeden kytarista vypadal jako případ maminčiného mazánka, druhý jako pravý rocker, za bicíma seděla mánička s kapkami a za klávesami tatík v potrhané košili. Co od takové bandy čekáte?

Na to že jsem tam pobyla asi 20 minut, jsem slyšela i improvizaci, se kterou jsem se zatím na koncertech (krom jazzu) nesetkala a příjemnou uvolněnou atmosféru. Publikum se k větší akci odvážilo až u coveru "Born to be wild". Bohužel, tato kapela nemá netové stránky, ani plakáty. Musíte mít štěstí a narazit na někoho z členů a to díky jejich osobitosti nebude složité...