Vlastní kapela aneb Jak to vidím já
(při psaní této úvahy se z 99% vzdávám své rodné mluvy, hanáčtiny, protože by to asi neznělo nejlíp, a musím přece nějak trénovat na maturu, tož néé?)
,,Mít kapelu je jako udržet fungující vztah," to mě napadlo dneska po probuzení a vůbec neřeším to, že to už někdy někdo mohl vyslovit také, protože já to ještě neslyšela:D. Je poměrně důležité, aby členy mezi sebou něco pojilo, nejlépe nefalšované
přátelství (rozhodně ne vztah, ten nevydrží věčně a celkově je to blbost, víme) a pochopitelně stejný nebo podobný hudební vkus, protože když se v těchto směrech členové neshodnou, většinou se nepředpokládá dlouhá životnost kapely. Být
členem kapely je určitá zodpovědnost, zvlášť v případě, pokud to hodláte někam dotáhnout a nechcete hrát jen covery známých či méně známých odrhovaček někde po hospodách. Co si představuju pod pojmem zodpovědnost? V první řadě je to
chození na zkoušky, dále placení nájmu za zkušebnu (pokud nezkoušíte zrovna ve vaší garáži nebo kdekoliv jinde, kde prostě platit nemusíte), vlastní účast na koncertech nebo zajištěný záskok, který to odehraje stejně dobře jako vy a alespoň částečná
angažovanost do chodu kapely, co se týče vzniku nových skladeb a plánování koncertů. Pokud máte půjčený aparát, tak s ním samozřejmě zodpovědně počínáte a jevíte známky toho, že se pokoušíte si vlastní aparát obstarat, pokud vám ten současný nebude k mání
pořád. Možná toho bude i více, ale to si třeba domyslíte i na základě vlastních norem.
Není vůbec na škodu dát si nějaký společný cíl, za kterým jako kapela půjdete, abyste si po jeho dosažení mohli říct: ,,Joo, jsme borci, zvládli jsme to." Samozřejmě je vhodnější začínat těmi splnitelnějšími cíli, protože nedosažení obtížného cíle může
přinést jen zklamání a podkopnutou motivaci. (Škoda, že při psaní slohovky v češtině, se mi nedaří napsat tak dlouhé souvětí, aby to trochec dávalo smysl:P :D)
Za chybu bych označila usínání na vavřínech v období, kdy kapelu opustí jeden z členů nebo je ostatními členy vyhozen. V takovém stádiu jsme teď my, ale rozhodně nijak neusínáme (každý týden zkouška i přesto, že mnohdy probíhá bez basáka) a už se
opravdu moc těšíme, až si zase někde zahrajeme!
Naše současná tvorba možná někomu přijde temnější, depresivnější, atd., ale věřte, že skladby vznikaly převážně s úsměvem a menší nadsázkou, pokud nepočítám skladbu "Vlak" (kterou možná ani nikdo nikdy neuslyší). To teď pochopitelně neposoudíte,
protože nic z toho zatím ještě nevyšlo mimo stěny naší zkušebny a po pravdě si myslím, že ani nevyjde dříve jak na jaře příštího ro(c)ku, jelikož jsme dost zpomalení tím, že momentálně nemáme nikoho, kdo by nám pomohl se zpěvem, a my před sebou navzájem
zpíváme opravdu minimálně:D.
Co se týče textů samotných (z mé zásobárny), zatím jsou jen takovým odrazem vnitřních krizí a pocitů ("Život na nic"), nespokojeností současného vývoje vztahů mezi lidmi ("Falešný karty", "Holka zlá", "Odmítnuté růže"), možná také i trochu lehčím
filozofováním nad životem ("Život se neloučí") a v neposlední řadě je tu zatím jediný odlehčenější text, který byl zároveň i mým prvním v historii S(s)D ("Někdo je v okně"), na který ještě neměl nikdo, včetně mě, odvahu napsat hudbu.:D (Možná
to bude tím, že je prostě jen trochu přihlouplej, ale má něco do sebe:D)
No, nevím jak to ukončit:D, navíc mě děsně bolí hlava a stejně si potřebuju jít dát svou další tabletu antibiotik:D. takže prostě jen, the end.
Youtube Video UKrR_5Q0fKY