Long Live Rock’n’Roll - Def Leppard na Masters of Rock
Původně jsem tam ani neměl být. Z různých osobních důvodů. Ale jak už to chodí, vše dopadlo jinak. Na poslední chvíli jsem sehnal dva lístky na Masters of Rock i s odvozem a tak jsem opět po pěti letech viděl slavné Def
Leppard na živo.
Před Def Leppard hráli Ministry. Poslechli jsme si pár posledních skladeb, byl to nářez, skvělej zvuk. Pak bez nějakého velkého loučení Ministry skončili svůj set a odešli z pódia a byla vyhlášena hodinová pauza na přípravu pro hlavní hvězdy festivalu. To
byl ten pravý čas, abychom se prodrali co nejblíž pódiu. A to se nám také povedlo - stáli jsme ve zhruba šesté řadě od zábradlí pod pódiem, před mikrofonem, u kterého stává Vivian Campbell (ex-Dio, ex-Whitesnake, k Def Leppard přešel po smrti kytaristy
Steva Clarka). Čekání bylo sice trochu dlouhé, ale "zpříjemnila" nám to jedna šílená dvojka, která se taky chtěla nahrnout co nejblíž - najednou se vynořila malá slečna v klobouku, která se dravě prodírala mezi lidmi, kteří byli často i o dvě hlavy vyšší
než ona, a za ní její přítel, který vše omlouval slovy: "Ona je úplně šílená, blázen..." Tihle dva "výrostci" nakonec zakotvili vedle nás, tak jsme se dali do řeči. Z reproduktorů hrála hudba, vzpomínám, že mimo jiné AC/DC. Technici na pódiu připravili
všechno včas a tak těsně před půl desátou vidím, jak za stěnu, vytvořenou z maršalovských beden, přichází basák Rick "Sav" Savage. Náhle pódium zhaslo a song, linoucí se z reproduktorů, vystřídalo jakési intro, krátký mix s ukázkami různých skladeb
"lepardů". Publikum začalo bouřit a to už na stage vtrhla hard-rocková/pop-metalová legenda z anglického Sheffieldu.
Def Leppard na začátek spustili Let It Go z druhého alba High’n’Dry. Skvělý start, jen zpočátku jaksi nešlo moc slyšet zpěváka, nevím, kde soudruzi zvukaři udělali chybu... Nevím už přesné pořadí skladeb ani přesný playlist, ale postupně určitě zazněly
tyto skladby: Let It Go (High’n’Dry), Make Love Like A Man (Adrenalize), Rocket (Hysteria), jediný zástupce posledního alba Songs From The Sparkle Lounge - glam-rocková skladba C’mon C’mon, Mirror Mirror (High’n’Dry), jediná balada večera Love Bites
(Hysteria) s geniálním Vivianovým sólem na konci, Animal (Hysteria), Rock On (Yeah!), Hysteria (Hysteria), Armageddon It (Hysteria), Pour Some Sugar On Me (Hysteria), Let’s Get Rocked (Adrenalize) a samozřejmě Photograph a Rock Of Ages (Pyromania). Před
coverem Rock On zahrál Sav basové sólo, které mělo hlavu a patu, provětralo basové aparáty a ve kterém nezapomněl ani na svou typickou komunikaci s fanoušky (jeho typický pohled do publika s dlaní na čele, kterou si stíní oči). "Lepardi" valili jeden song
za druhým, nenechávali nám moc času si vydechnout. Pauzy mezi songy nebyly dlouhé.
Viděli jsme úžasnou rockovou show hvězd, které ve své hudbě nezapřou kořeny, které zapustili v rockové hudbě 70. let, stejně jako nezapřou to, že svůj vrchol zažili už v 80. letech. Viděli jsme jednu typickou stránku 80. let - show, která nepotřebovala
žádné přikrášlení, žádné masky a vůbec všelijakou maškarádu. K dokonalé show "lepardům" stačily jejich "stadionové", hymnické songy, umění, propravovaná světelná show a dokonale přirozené a nenucené chování na jevišti, které už mají za tu dobu, co
hrají, dokonale zažité. Každý člen kapely naprosto přirozeně komunikoval s publikem po svém - nejčastěji formou povzbuzování, něco jako "I can’t hear you!". V komunikaci s námi vedl samozřejmě frontman Joe Elliott, který je za celou svou kariéru věrný své
typické póze "Sing for me!". Kytaristé skoro při každé písničce střídali kytary - zatímco Phil Collen je už velmi dlouho věrný kytarám Jackson (má i svůj signature model), Vivian Campbell v devadesátých letech začal používat Gibsony. Ve
Vizovicích hrál tradičně na své Les Pauly, při jednom songu však hrál i na Explorera, což jsem u něj viděl poprvé. Mezi jeho kytarami doslova a do písmene zářily modely se zrcadlovým povrchem, které krásně odrážely světlo z bodových reflektorů.
"Sav" samozřejmě nemohl opomenout svou typickou basu s motivem britské vlajky, ke které se přidala i basa s motivem vlajky anglické. Všichni borci dokazovali, že své nástroje mají dokonale zvládnuté, i přes jistá počáteční zaváhání zpěváka, který
potřeboval trochu víc času na rozezpívání (nebo si dal před koncertem málo whisky, kterou, jak řekl na tiskovce, před koncerty pije, aby měl lepší hlas). Zvláště bych vyzdvihl Viviana, který jistě svými vzdušnými, citlivě hranými sóly přesvědčil každého,
že patří mezi nejlepší kytaristy světa.
Mezi posledními skladbami, největšími hity, zazněla i hard-rocková hymna Rock Of Ages, ze které jsem si vypůjčil titulek pro tento "report". Po poslední skladbě se Def Leppard loučili s publikem. A právě až v téhle chvíli jsem konečně zahlédl i Ricka
Allena, jednorukého bubeníka, velkou ikonu rockových dějin, který i poté, co při autonehodě přišel o ruku, se vrátil za bicí, které ovládá především nohama. Joe poděkoval a slíbil, že se určitě ještě uvidíme ("And there will be a next time!"). Kytaristi a
po nich i jejich technici rozhodili do předních řad poslední trsátka (kytaristi je rozhazovali už v průběhu koncertu), proběhlo poslední zamávání publiku a pak Def Leppard zmizeli v backstage. My se pak museli probrat davem lidí a dorazit na určené místo,
odkud se jelo zase domů.
P.S.
To, že seženu lístky na festival levněji, než je mají v pokladnách před vstupy, s tím jsem počítal. Ale že se najdou i lidi, kteří by stejně jako my jeli na Masters jen na otočku kvůli Def Leppard, to by mě vskutku nenapadlo. Def Leppard u nás nejsou zase
až tak oblíbení, a tak toto zjištění bylo překvapivé a více než príjemné. A tak bych chtěl poděkovat Honzovi a Jitce za to, že mě a mou přítelkyni dovezli tam i zpět.
Zdroje fotografií:
http://mastersofrock.fotoligr.cz/index_3.htm
http://mor2008.unas.cz/defleppard.html
http://www.incipitum.sk/fotoreporty.php?q=0807mor1
http://www.rockphotos.ic.cz/
http://www.viktorio.net/hudba.festivaly_mor08.php
