Podzimní depka
Stál na okraji propasti a v uších slyšel jen skučení větru
nevnímal
okolní svět se zdál tak daleko
ztracený
připadal si sám, opuštěný a zraněný,
jako zvíře
zahnaný do kouta, ochuzen o smysly, o možnost se bránit
zbyla jediná věc
krok do neznáma…