MarTina Ledeč nad Sázavou

I takový názor sem tam problikne mezi virtuálními výkřiky diskutérů, kterým je momentální klokotání politických vášní zjevně onačejším šumivým nápojem.

Upřímně – nechápu, proč v takovéto historické chvíli lemtat šumák!

Ano, bylo by krásné a pohodlné, a bohužel i tak nějak typicky české, mít pocit, že mi strkanice o trůn může být lhostejná. Mohla by, kdyby. Kdyby on ten prezident nebyl, psychologicky vzato, tak zatraceně silná otcovská figura! Tudíž mi v hlavě zní: Když už si otce nevybereš, je hřích nevyužít výjimečnou příležitost určit, kdo ti pěkných pár let bude fungovat coby „tatíček“.

A nad tím prostě nejde mávnout rukou.

Ve své někdejší diplomové práci jsem se na dvou intenzívních zážitkových kurzech pokoušela zjistit, mají-li na osobností účastníků statisticky měřitelný dopad – konkrétně na jejich hodnocení sebe sama v dimenzích laskavost-nelaskavost a dominance-submise. Zároveň mě zajímal i posun v obrazu ideálního „já“. A ono k posunu jednoznačně došlo, ovšem v jednom z kurzů směrem čehý, zatímco v druhém směrem hot. A to statisticky průkazně. Na mé rozpaky nad tímto výsledkem reagovali dotázaní odborníci unisono: „To je šéfem kurzu!“ Shodou náhod si totiž páni šéfové kurzů ve zkoumaných dimenzích nemohli být nepodobnější.

Majíc tedy za empiricky ověřenou podvědomou tendenci lidí měnit ideály sama sebe podle momentálních autorit, představa tohoto posunu v celorepublikovém měřítku, v případě zvítězí-li Miloš Zeman, mě děsí. Coby vzor a autorita totiž tímto bude nám a našim dětem naservírována nezralá narcistická osobnost, s arogantním a přezíravým projevem, zaměřeným na přízemní zájmy a cíle. Jinými slovy – tato autorita v nás bude posilovat ty nejhorší stránky. Bohužel, taková osobnost zaručuje úspěch u těch, kteří doufají, že své přebujelé „bojové“ kvality použije v boji za jejich pohříchu materiální zájmy.

Jediné štěstí, že je náš stát z hlediska světových mocenských strkanic vcelku bezvýznamným drobkem. Vtrhnout tak konfliktotvorná a bezskrupulózní osobnost typu Miloše Zemana do soukolí stroje vysoké politiky by znamenalo koledovat si o velký malér. Takto snad jen štěkání malého psíka bude chvíli obtěžovat bezprostřední sousedy, a beztak buď brzy ochraptí nebo mu někdo zacpe mordu žvancem a on se s těžkým břichem stáhne do závětří boudy.

A zatím naštěstí máme na výběr – ať už je Karlovi Schwarzenbergovi vyčítáno kde co, všechny výhrady plavou pouze v mělkých vodách – tehdy udělal toto a tehdy řekl tamto. Pokud ale přijde řeč na jeho osobnost, názory se vzácně shodují: psychicky zralý muž, s nadhledem a smyslem pro zodpovědnost, „moudrý hospodář“, laskavý, neurážlivý, zásadně slušný, velkorysý, důstojný, noblesní. Nic z toho o osobě jeho protikandidáta pokud vím nikdo nikdy neřekl a ani nemohl říci. A i proto má Karel Schwarzenberg dar probouzet pocit sounáležitosti, nadšení, úctu a lásku. Což je podle mne nejpodstatnější předpoklad, aby se se ctí zhostil nejen funkce prezidenta republiky, ale i vzoru a ústřední „otcovské“ autority.

Ano, někteří, co nyní pro něj horují, budou možná v případě jeho zvolení zklamáni. Nejen proto, že jejich očekávání jsou nereálná a coby prezident je nebude schopen z titulu své funkce naplnit. Ale hlavně tipuji, že jeho přispívání k dobrému se nebude dít nápadně. Je mu proti srsti své zásluhy vytrubovat do světa a chodit se poslouchat na půdu parlamentu. Navíc - podstatné věci přečasto bývají neviditelné nebo je lze postihnout jedině z nadhledu mnoha let či generací. A právě přirozená schopnost šlechtice uvažovat a rozhodovat se s generační perspektivou je nedocenitelná.

Už brzy zjistíme, kterého „tatíčka“ povolá většina našich spoluobčanů do služby. A nenechme se mýlit, rozum má přitom rozhodující slovo jen zdánlivě, ve skutečnosti nám do toho příliš, s odpuštěním, nekecá. Prosadí se daleko hlubší a starší vrstvy našeho vědomí i ta mrška nevědomí. Lapidárně řečeno: rozhoduje diktát srdce a to bývá nevypočitatelné, proto se také předvolební odhady tak darebácky a poťouchle liší od skutečného výsledku voleb.

Nelze-li tento spolehlivě předpovídat, na odhady jeho důsledku v následujícím vývoji společnosti se spolehnout dá.

Zde nesedí ani tak příměr o podřezávání větve – myslím spíše na kořeny: naše volba rozhodne, zda budou přeťaty či zachovány pro naše příští.

Rozhodne, zda se naše naděje naplní či vyšumí do nenávratna."