...Stojím uprostřed nebo...?
Víte... myslím, že není žádné tajemství, že nesnáším nácky...V 16 letech mně poslali na dva týdny do nemocnice. Celý život se s nima dostávám do konfliktů. Občas zmlátím ja je, občas oni mně... V posledních pár letech už je mi to sice mírně řečeno u prdele a už to taky není tak drsné jak to bývalo, ale nesnáším je pořád...Jsou to malé, ubohé, hnědé mrdky, které dávájí rány ze zadu a umí to navíc dělat jen v davu... Dalo by se říct, že jsem bytosný antifašista...
a tím se dostávám k tomu o čem chci vlastně psát...
Jsem sice antifašista, ale úplně stejně jako nenávidím fašouny, nesnáším taky organizaci ANTIFA... Tahle ta "organizace", nebo dejme tomu hnutí totiž způsobilo myšlenkový posun u velké spousty lidí. Ptáte se jaký ? Klidně Vám to povím. Tato skupina lidí, kteří se zaštiťují myšlenkou antifašismu a neustále brečí, že jsou škatulkování jako extrémisté, totiž není nic jiného než náckové druhé strany... Svojím nesporným napojením na ultralevicový myšlenkový trust, různé ultralevicové skupiny - od anarchistů po komunisty, svým šířením myšlenek na rozvracení státu, svými - hlavně v posledních pár letech - metodami ( např. v Praze běžná lustrace návštěvníků koncertů, hledání různých symbolů, mlácení lidí v přesile ) a svým partyzánským vystupováním, se totiž zasadili právě o to, že 99 procent běžné populace si dává do souvislosti ANTIFAŠISTA = ULTRALEVIČÁK, tudíž protistátně smýšlející živel ... A proč by měl běžný člověk někoho takového podporovat?
Proto říkám :"NASRAT NA NÁCKY, NASRAT NA ANTIFU" a dokud se nezmění jejich přístup, vždycky budeme sundávat jejich bannery a vlajky na jakékoliv akci, kde hrajeme... Za tím si stojím.
Takže nakonec ... Kde vlastně stojím? Uprostřed? ... Ne, myslím si, že stojím hodně nad oběma stranama :)