JohnnyMarrs. Muž, 36 let / Karlovy Vary

Album vyšlo v roce 2003 u Knock-Out records a obsahuje 12 hitovek klasického melodického oipunku.

Zvukově i textově se tyhle ostřílený pardálové drží stále svých kořenů a tohle album nijak nevybočuje z řady jejich starších věcí. Jednoduchá kytara, sborové refrémy, texty o skinheads, pití, životu na ulici, lásce apod, což je určitě dobře, protože tahle kapela tohle zkrátka zvládá na jedničku a nejde jim to nevěřit.

Album otevírá úvodní Down The Pub, song o tom, že v hospodě je zkrátka dobře. Serte na gauč a televizi, pojďte radši chlastat, bavit se, žít. Další v pořadí No Pain, No Gain. Parádní záležitost pro všechny z nás, co mají rádi kérky. Songy lítají jeden za druhým a každej si drží svůj standart. Těžko narazit na nějakej slabší kousek. Za zmínku stojí určitě Bad Days Are Over, skvělá Nowhere To Go, po ní klasickej cover od Sham 69 Borstal Breakout, The Voice Of Oi! a pro mě nejlepší song na celým albu je poslední My Skinhead Girl s moc dobrým, upřímným textem a celkově velkou návykovostí.

K dobru kapely kapely nutno vyzdvihnout Hanův parádní zpěv, který není ani nijak zvášť přeslazený, ani zbytečně přesycený nějakou umělou agresivitou. Mě osobně, jakožto nepříznivci Oi kapel, kde se zpěvák snaží posluchače přesvědčit svým hlasem o své mužnosti, dvou vypitých lahvých whiskey a šedesáti startkách denně je jeho zpěv opravdu dobře posluchatelnej.

Tímhle albem opět tahle holandská stará škola ukázala, že zkrátka umí a už teď se těším, až mi dorazí jejich nejnovější počin. Thumb Up!!

Duff                                                                                   8,5/10             

01. Down the Pub
02. No Pain, No Gain
03. Bad Days are Over
04. Intolerance
05. Nowhere to Go
06. Borstal Breakout
07. Hey Mr. Politician
08. Jimmy
09. Eye For an Eye
10. The Voice of Oi!
11. My Skinhead Girl
12. Drink!

Dneska bych rád napsal pár řádek o mělnický, dnes už rozpadlý skins kapele Fistbois a jejich demu obsahujícím 9 pecek + intro a cover od 4 Skins.

Hudebně se jedná jednoduchý Oi! s agresivním vokálem a hodně ostrýma textama. V danym žánru u nás nic tvrdšího rozhodně neseženete.

První v pořadí se z CD valý úvodní Fistbois. „"bordel, bitky, násilí, jenom to nás baví“. V podobnym duchu se nese celý album.

Za nejzdařilejší fláky považuju Mělník, Poslední pouliční party, antipolitickou Nazired nebo Právo silnějšího.

Dokážu si představit, že se najde i dost lidí, který nebudou schopný některý texty překousnout. Pro mě jsou však právě texty Fistboi!s to, co je vyzdvihuje nad ostatní Oi/ Streetpunkový bandy a troufám si tvrdit, že ještě dlouho u nás nevznikne kapela, která by jim jejich prvenství byla schopná sebrat. Alespoň v mým osobním hodnocení. Tahle kapela má totiž přesně to co má ve svým daným stylu mít.

Zvuk alba působí dost syrově, poslouchat se to ale dá, semtam se objeví dobrej sborovej refrém nebo kytarovej riff.  Osobně si myslim, že by jim ani nějaká vymazlená placka ze studia neslušela.

Kdybych to měl shrnout, rozhodně jedna z nejlepších Oi! věcí, která kdy v naší kotlině spatřila světlo světa.   

Duff                                                                                                              8/10

Další kdo mi přišel pod ruku je tahla parta, dnes už bohužel rozpadlých Sugar Oi!, FC Basilej Fans, Street PowerPop bláznů Vanilla Muffins a jejich řadovka z roku 2000 obsahující 11 melodických hitovek.

Styl Vanilla Muffins bych cizími člověku popsal jako mix Business a Fast Cars, stlačenej dohromady a navrh posypanej řádnou hrstí Švýcarskýho cukru. Zkrátka hodně originální, nebojim se výrazu jedinečnej sound. Nekdě jsem četl přirovnání, že přesně tohle by hráli Ramones, kdyby se chodili mlátit ožralí na fotbal.

Poselství alba je jasný. Ostrá kytara bez zbytečnejch blbostí, sem tam krátký melodický solo, sborový sing along hospodský refrémy, to všechno maximálně melodický a nakažlivý.

Album otevírá Frankie za piánem, představovačka a už se to řítí jako smršť. První Ultra Fine Day. Následuje I Wanna Be Somebody. Konec.. Never Ask About That.  Jeden potencionální hit vedle druhýho, na celým albu jsem nenarazil na jeden jedinej song, kterej by mě nebavil. Noha se mi klepe. Tohle je kurva přesně můj šálek čaje.

Pro mě nejlepší songy na albu She´s Not My Age, Up Your Irons, FCB. CD končí a já mam nepopsatelnou chuť jít si alespoň zahulákat někam na tribunu.    

Jak už jsem se zmínil na začátku, jak je u týhle party zvykem skoro na každym CD, i tady najdeme jako hostujícího člena skutečnou skinheadskou legendu Frankieho „Boy“ Flame, kterej je skinheadem od začátku 70. let, tudíž toho už zažil skutečně hodně. Jeden znamej z Londýna vyprávěl, že mu brutálně smrdí z huby, protože má dost shnilý zuby, ale to už sem nepatří :D. Na CD chlapům pomohl v některejch pasážích se sborama a pianem.

Podtrženo sečteno. Jedno z nejlepších CD co vlastním.

Duff                                                                                                               10/10

Tracklist:

01. Kick off by Frankie Boy Flame
02. Ultra fine day
03. I wanna be somebody
04. Never ask about that
05. She’s not my age
06. I don’t like you
07. You better go now
08. Up your irons
09. Ladies choice
10. FCB
11. Breakdown