JohnnyMarrs. Muž, 36 let / Karlovy Vary

Venku je zima jak v prdeli, tudíž sem si uvařil čaj a rozhodl se svůj dnešní večer okořenit o trochu nostalgie v podobě dle mýho názoru nejlepšího počinu od The Clash a to London Calling.

Album vyšlo v roce 1979 u CBS records a obsahuje 19, nebojim se označení kultovních hitů na necelých 66 minutách, což je víc než slušný.

Kapela tu poprvé zaexperimentovala a na rozdíl od starších počinů se skladby od přímočarého punku posunuly zas o kus dál a můžeme tu narazit na prvky soulu, ska, popu, reggae, rockabilly nebo rhythm n blues, což jim možná dost ubralo na hudební agresivitě, určitě však neubrali po stránce textové, která je pořád hodně politická a rozhodně si nebere servítky s nikým a ničím.

Album otevírá London Calling a je to šleha na první poslech. „Nuclear error, but I have no fear Cause London is drowning and I, I live by the river“.. Yes !!

Nasledujou Brand New Caddilac, obsahující výbornou basovou linku nebo jazzová Jimmy Jazz. Po nich Hateful, tenhle song mě baví opravdu moc a má pro mě nakažlivej refrém, kterej jsem dostával z hlavy hodně dlouho. Další v pořadí Rudie can´t fail, ve který mě hodně baví text nebo Spanish Bombs ve který mě baví úplně všechno.

Další songy který měly určitě nemalej vliv na vytváření nějaký mojí pubertální osobnosti a proto bych je rád vyzvihnul jsou The Guns of Brixton, I´m not down,  Train in Vain a jedinečná Death Or Glory, kterou považuju za úplně nejlepší na celým albu. „But I believe in this-and it's been tested by research. he who fucks nuns will later join the church“.. nejlepší J).

Nutno dodat, že se mi tahle recenze píše docela ztuha, protože všechny songy považuju víceménně za legendární a proto mi psát o nich přijde trochu jako nošení dříví do lesa.

Každopádně kdo tohle CD nevlastní ve svý sbírce, dělá obrovskou chybu.

Duff                                                                                                          9/10

Tracklist:

01 London Calling
02 Brand New Cadillac
03 Jimmy Jazz
04 Hateful
05 Rudie Can't Fail
06 Spanish Bombs
07 The Right Profile
08 Lost In The Supermarket
09 Clampdown
10 The Guns Of Brixton
11 Wrong 'Em Boyo
12 Death Or Glory
13 Koka Kola
14 The Card Cheat
15 Lover's Rock
16 Four Horsemen
17 I'm Not Down
18 Revolution Rock
19 Train In Vain (Stand By Me)

Dneska jsem si vzal na paškál jednu z nejrozjětějších skinheadskejch part současnosti a to Švédký Perkele a jejich řadovku z roku 2003.

Na CD se nachází třináct pecek klasického Oi! Rock and rollu, se specifickým zvukem, na který jsme u téhle party zvyklí.

Texty se točí okolo jasných témat ze života jako muzika, dělnická třída, trocha nostalgie, scéna a další. Najdeme tady jak songy pozitivní, tak i k zamyšlení hodné a sentimentální.

Co kapele rozhodně nemůžu upřít je její opravdovost a určitě si nemalá část jejich posluchačů dokáže promítnout svůj život do jejich hudby.

Za nejlepší fláky považuju Stories From The Past, která člověka dokáže opravdu chytnout za srdce, ponurou When you are dead, jejiž text má rozhodně něco do sebe a pecku Welcome.

Přijde mi, že od posledních CD kapela dost změkčila, což už je v týhle době infrormace dost pasé, protože jejich nejnovější CD je zas na jiný lajně.

Každýmu kdo má rád poctivej streetpunk rozhodně tohle CD doporučuju, nebudete litovat.

Duff                                                                                                                         8/10

Tracklist:

01 - Rebel Rock'n'Roll
02 - Tired Of You
03 - Weekend
04 - Loser
05 - 1621
06 - Welcome
07 - Shithead
08 - I Wan't To Know
09 - Pure Hate
10 - When You're Dead
11 - Mr. Streetcleaning Man
12 - My Life
13 - Stories From The Past

Když už jsem se jednou dostal k tématu CD s negativní recenzí, nemůžu si odpustit napsat pár řádků na poslední počin téhle komixové party nabušenejch vydepilovanejch horrorpunx monster.

Misfits si tímhle CD zavzpomínali na svoje mládí, což znamená, že zde nalezneme deset cover songů z let padesátých století dvacátého. Nalezneme zde do punkového hávu přezpívané songy například od Bobbyho Picketta, Lou Reeda nebo Elvise Presleyho.

Nutno dodat, že některé zní dost kontroverzně, určitě jim to však neubírá na zajímavosti.

Jerry Only si to tentokrát ze strany hudebník kritiků za svůj zpěv skutečně odnesl, já s tím však nemůžu souhlasit, protože některé pasáže se mi (a teď mě asi skalní fanoušky ukamenujou) líbí víc nez Danzigovo nebo Gravese.

Za nejzdařilejší songy na albu považuju Monster Mash, která je opravdu skvělá a hodně se mi líbí Elvisův Latest Flame. Celkově vzato je CD co se týče kvality songů vyrovnané a žádný z nich bych nedokázal označit za horší než ostatní.

Tohle CD je pro mě typickým příkladem toho, proč bych si neměl utvářet první obrázek o CD na základě přečtené recenze. CD dost skalních fanoušků Misfits odmítlo, mě však velice potěšilo.

Duff                                                                                                                   7,5/10

Tracklist: