Adalberto Praha

Po pláči čistou hlavu

Ještě víc propláchnutou chlastem

A nechat ten film běžet

Po bouři přišel klid

A z apatického zírání do prázdného

Času před sebou

začla bolet hlava

Večer s knihou poezie

Jinak posraným navrch

"Zmítáš se v tom sevření!

Zkoušíš to drsně, ale nakonec stejně vyměkneš

Nejseš v tomhle o nic lepší než já!"

Jenže já už to nějak neumím.

Na některý dotazy prostě odpovědi nejsou.

A emoční pohnutí

Se dcela dobře řeší deliriem

Nebo prostě jen tak zdrhat skrz promrzlý město

a řvát!

Dokud to ještě jde.

Vánoce se blížej a tak si

za svejch třicet stříbrnejch

koupíme svých patnáct minut slávy na Kříži.

Nakonec se spokojíme s láhví vína

z obchodu na křižovatce.

Zmožený poslechem nějaký šílený cover verze Sweet Jane

ustelem si na koberci mezi trním z rozbitejch skleniček.

Beránek se musí už každou chvíli narodit

bude moc krásnej bude umět chodit po vodě a jiný triky.

Na řadu přichází půlnoční mlčení

s nepatrným usměvem na unaveném měsíci.

Hvězda spadla z ničeho nic do popelníku.

Tvý rty jsou to nejsladší co jsem kdy poznal,

říkám a začnou sněžit nikdy, neslyšený slova,

každá věta jiná stejná ani jedna, nenapsaná.

Až usnu musíš tu zůstat se mnou,

jinak se budu budit hrůzou

a beránek nemusí svůj porod přežít.

Nesmíš nikam jít.

Jsou vánoce a já mám trochu strach.

Jako každej rok...

Zběsilý blikající město!

Sežer mě a vyvrhni, ty kreaturo!

A pošli tam kam slunce nesvítí

A kam se nechodí jinak než

Na hroby plivat

Padlým moloďcům

Pod sochou obra - slévače

Ve stínu pod kaštany

Nebo pod lípou svobody

Se jenom tak líbat

V poledne za hřmění zvonů

Prapory vlajou v (ještě) mrazivym větru

Červený odlesky běhají po tvářích

Kam jsme to spolu zase došli?

Kam jsme se to dožili?

Komu jsme to zas vlezli do zelí?

Komu jsme co kam?

Jistý je jen že večer

budem muset zase spát

A nechat si zdát o prvomájových polibcích,

nebo roztrhaných tělech těch co doufali,

ale tu válku stejně nepřežili.