Marek-26 Muž, 37 let / Most

Na tuhle akci už jsem se těšil pěkně dlouho. Přípravy začaly už dlouho předem. Nahlásit všem že 13.12. 2008 pro nikoho nejsem a nebudu zařídit si nocleh v Praze a další blbosti. Jako vždy se to postupem času začalo víc a víc komplikovat. Největší zářez asi byl naplánování rodinné oslavy narozenin mojí mamky na stejný den.

Inu nadešel den D. Páč doprava busem by byla zdlouhavá a kupodivu dražší než doprava autem rozhodl jsem se že opráším navigaci (bez ní se v Praze vždy ztratím) a z oslavy uteču dříve. Byl jsem vylosován pochopitelně jako řidič takže jsem svezl rodinu na bowling pak snědl nepočítaně řízků a pak jsem utekl v půlce zápasu zabalit domů nějaký nezbytnosti jako NTB navigaci tričko kartáček pastu atd. Zajel jsem z5 na bowling udělat všem pápá vzít přítelkyni a hurrá směr Praha. Jako nejrychlejší trasa byla podle navigace prý ta přes dálnici D8. Tak jsem bez nějakých protestů sešlápl někdy po 17h plyn a vyrazili jsme.

Cesta vcelku ubíhala i když stav silnic (občas sucho občas mokro sem tam namrznuto) a celkově počasí nic moc. Při příjezdu do Prahy jsem stále přemýšlel kde zaparkovat. Nakonec jsem se rozhodl jet až přímo k Akropolisu a tam někde najít fleka. To by samo o sobě nebyl problém ale všude okolo byla nějaká modrá zóna nikde žádný místa mimo tuto zónu ani placený nic. No již bylo 18:30 a tak jsem to nechtěl nějak lámat přes koleno (a vážně ukrutně moc jsem musel na WC) a tak jsem si řekl hop nebo trop a zaparkoval jsem za modrou čáru cca 80m od Akropolisu.

Po vstupu chvíli trvalo než jsem se zorientoval a tak jsem stál 2 minuty ve frontě na šatnu do který jsem vůbec nepotřeboval. Pak mě čekali 2 příjemné povinnosti a to zakoupit v kavárně lístky a dojít si na to vytoužené WC. Po seběhnutí schodů už s odtrhlými lístky a razítka v podobě smailíka na ruce nastal vcelku příjemný šok. Po levé straně stánek s věcma od the.switch (milý ježíšku tu černou mikinu ;-) díky) kde na mě čekalo příjemné překvapení v podobě nových triček a mikin a vcelku vtipného prodavače. Po pravé straně merch Atari Terror. Ty tam měli o poznání víc hadříků a různých serepetiček (jo a ještě košili od AT ju? díky ježuchu). Ale protože jsem si jasně stanovil rozpočet na tuto akci tak jsem musel odolat a jen sledovat na čem se zasekne přítelkyně (dárků pro ni není nikdy dost a taky je potřeba tý bejvalý diskofilačce obměnit šatník). Pak byla na řadě návštěva baru nikotinová trubička nějaké to nealko a pak již okouknout sál. Docela mě potěšilo že jsem potkal plno skalních fandů které jsem viděl na cestě do Německa s the.switch nebo na bandzone festu atd.

Po vcelku dlouhém a strastiplném čekání se začalo v zákulisí něco dít a tak byl čas se nacpat trošku dopředu k těm co kotlí protože stát 2h jako trvrdé Y při songách který mi ženou krev tělem závratnou rychlostí se nedá.

Z ničeho nic se na pódiu oběvil zombík uvaděč. Francouz z doby dávno minulé. Jeho úvod bylo něco co mi naprosto vyrazilo dech a zároveň rozkmitalo bránici. Nečekal jsem že to bude až tak vyšperkovaný a tak jsem s očekáváním čekal co bude dál. Když se rozhrnula opona a začlo hrát "něco" co moje uši nečekali stál jsem jako opařený. Jeviště změněné na hřbitov oprátka vysící ze stropu a další detaily spolu s všude přítomnými zombíky okolo mě a ty varhany za doprovodu kytar ve mě naladili tu správnou hororovou atmosféru.

A pak již to začalo. Attention od AT. Stál jsem těsně za tím pařícím davem a měl jsem chuť se tam vrhnout ale nechtělo se mi nechávat přítelkyní někde samotnou. Takže ze začátku jsem trpěl a házel hlavou na místě. Později jsem dostal propustku a tak se šlo řádit. Sem tam člověk dostal loktem do hlavy sem tam dostal kopanec od bot s kovovou špičkou sem tam dostal solidního bodyčeka a párkrát byl sevřen ze všech stran najednou solidním nárazem. No znáte to prostě paráda. V klidnějších částech písní zkontrlovat obsah kapes jestli mi něco při tom radostném hopsání nevypadlo a taky navázal alespoň oční kontakt s přítelkyní. Později jsem se k ní na chvíli vrátil abych jí vysvětlil že když do ní bude někdo strkat že se nemá bát a hodit ho z5 dopředu nebo použít lokty pokud ten člověk bude nesnesitelný. Vyslechli jsme si v obětí novou "punkovou" píseň od AT kterou bych okomentoval slovy "tý vole námrd". S každou další písní a řvaní móóóózkyyy jsem s hrůzou zjišťoval že hlas odchází kupodivu brzo. Po chvilce opatrného ujišťování jestli nebude Terce vadit že jí zas zmizím do toho chumlu jsem z postrčení směrem vpřed a šibalského úsměvu na její tváři vyčetl: Užij si to.

Když se na jevišti oběvil baskytarista Pavel podezíral jsem chvíli že si na nás nacvičili switch s AT nějaký ten song a byl jsem napjatý ale nakonec se z toho vyklubalo jen střídání na pódiu. Docela dobrý žádný hluchý místo. Po nástupu the.switch jsem zpytoval svědomí a zadal si domácí úkol v podobě pořádného naposlouchání nových písní protože byli části kdy jsem neznal text. No alespoň jsem nachvíli ušetřil hlasivky které už mlely z posledního. Chtěl jsem si rychle skočit pro pití ale když jsem se otočil a spatřil ten dav zombíků tak jsem to vzdal. "Přece nezmeškám tohle vystoupení" řekl jsem si v duchu. Trošku jsem vychladl a dostavovala se únava. Ale po schlédnutí toho jak Terka paří jsem se starými dobrými songy chytnul druhou mízu a už jsem byl zas v tom chumlu a lítal nahoru dolů ze strany na stranu =) Při prvních tónech akvárka jsem s Terkou okamžite lětěly směrem dolů i když jsem měl strach že se již nezvednu protože jsem si tu akci ak užíval že už jsem jel jen na záložní zdroj energie dobíjený úžasnou atmosférou a skvělou muzikou. Nakonec se zadařilo a vše pokračovalo. Po odchodu switch z pódia jsem si říkal "Kurnik že by nedali ani pavouka?" a tak následovala kontrola času. No do 22h zbývalo necelých 12 minut a tak jsem si říkal že by se ještě mohli vrátit když muzika v Akropoli prý musí úderem 22h utichnout. Všech cca 600 lidí (prý bylo vyprodáno) začalo volat bandu the.zombíků ze záhrobí (ehm pardon ze zákulisí). Po jejich návratu zazněl očekávaný pavouk. Při následné písni jsem se málem kvůli dehydrataci a nedostatku energie málem složil takže jsem se na dobu než se mi přestane motat hlava zavěsil na vedle mě stojícího zombíka. Po vcelku trapném vysvětlování že potřebuju jen chvíli pomoct se udržet na nohou a konstatování že tahle akce je super následném poděkování a rozloučení jsem se vrátil do náručí té které patří srdce mé.

Ihned po doznění poslední písně jsme se s Terkou drali ven protože jsem nutně potřeboval vzduch a navíc jsem si začal uvědomovat že stojím za tím modrým pruhem a že by se mohlo stát že auto nebude stát tam kde jsem ho nechal ale někde na nějakém parkovišti odtaženo za asistence policie. Po chvíli strachu kdy jsem si myslel že je auto opravdu odtaženo jsem se naštěstí zorientoval a zjistil že parkujeme ještě o kus dál. Následovala nikotinová trubička apití semtexu na povzbuzení těla. Po příjezdu a zastavení městské policie Praha následoval rychlý nástup do auta a vyražení naslepo dál od nich. O pár ulic dál jsme zastavili na benzině a koupili si minerálku na doplnění tekutin a dali si další cigáro protože jsem se potřeboval před zpáteční cestou dát trošku dohromady. Nohy se mi klepali mluvit jsem nemohl myšlenkami jsem byl stále kdesi v Akropoli. Po navození alespoň trošku klidového stavu a chycení signálu GPS zbývalo jen zadat do navigace "Domů" a vyrazit zpátky do Mostu (spaní jsem holt odvolal jet domů bylo snažší). Přesně o půlnoci jsem parkoval auto. Cesta pro změnu po chomutovský přes Louny (Proč mě navigace táhla pokaždý jinudy?) ubíhala taky bezproblémově. Jen mě bylo líto že mě nějak minula ta mezinárodní akce proti alkoholu za volantem a nemusel jsem si ani jednou dejchat.

Přemýšlel jsem s čím tuto akci porovnat ale nakonec jsem zjistil že to je takový unikát že jsem nic podobnýho ještě nezažil. Rozhodně masakr letošního roku.