Martin Lisý Muž, 40 let / Příbram/Praha

http://splasklevzpominky.rajce.idnes.cz/Hatebreed%2C_30.6._09_Exit/

Youtube Video VctbAcpxKec

Jo a kromě Kornů sem byl taky na Bandzone festu, kde sem byl jen na otočku a neudělal žádný fotky. K němu řeknu jen to, že sem rád viděl Andresku a mrzí mě, že sem se nezdržel do sobotní kalby a taky ty lidi mě mrzí, že jich tam nepřišlo víc:(

Pak sem byl taky na swištích s Disturbed, kde už sem foťák měl.  Jinak o téhle akci si myslím zhruba to samé co napsal Thomas ve článku o metalovém pekle. Mrkněte, je to sranda:)

Jedna z nejpopulárnějších amerických kapel se po loňském vystoupení v Ostravě po čtvrté vrátila do České republiky. Tentokrát se představila 9.6. v pražské Tesla Aréně. První co mě při příchodu do arény upoutalo, bylo to, že sektor „před podiem“ se táhnul až ke zvukaři, tedy zhruba do tří čtvrtin sálu. Pořadatelé zřejmě očekávali, že dnešní vystoupení nebude pro ty, kteří chodí na koncerty jen tak postávat a nezúčastněně přihlížet dění na pódiu. Koncert měl být průřezem dosavadní sedmnáctileté kariéry kapely, která dala na přelomu století vzniknout hudebnímu stylu, později označovanému jako nu-metal, nebylo tedy těžké odhadnout, že Tesla aréna se pro tento večer změní v peklo.

Bylo krátce po půl osmé, a takřka zaplněnou halou se rozezněl reprodukovaný hlas herečky Mileny Kleinerové z příbramského divadla, která velice sugestivně přednesla „Exitus za 12 sekund“, skladbu kterou si the.switch přichystali jako intro. Následující „Hon na mě“ se setkala možná až s nečekaně velkou přízní publika, stejně jako po zbytek jejich krátkého setu pařilo několik stovek fanoušků stejně jako na hlavní hvězdu večera. V úvodu „Akvárka“ klečela snad polovina sálu a v jeho závěru se pogovalo, takřka až na tribunách. Celý jejich set měl navíc vynikající zvuk a kapela tak vypadala, jako by nehrála v hale poprvé.  Druzí předskokani Atari Terror, předvedli také hodně solidní výkon a bylo vidět, že si svůj set užívají. Ti už na rozdíl od the.switch zahráli regulérní set, který se zřejmě některým fanouškům zdál dlouhý, a tak s  posledními písněmi publikum trochu vychladlo. Bylo patrné,  že už se nemohou dočkat těch, na které přišli hlavně.

Je něco málo před desátou a za hlasitého skandování fanoušků přichází na pódium hlavní hvězda a bez zbytečného protahování startuje svojí show. Po prvních tónech „Right Now“ se celý dav posunul o několik metrů dopředu a až na pár výjimek všichni zběsile skákali. Během večera zazněly téměř všechny zásadní skladby jako „Y'all Want A Single“, „Did My Time“, „Freak On Leash“, „Falling Away From Me“, „Somebody Someone“, „Shoots and Ladders“,... Všichni ti, kteří začali Korn, díky jejich posledním albům, třeba i zavrhovat, rychle zapomněli na svoje předsudky a nechávali se unášet tóny těchto skladeb a skákající masou lidí o několik let zpět, do „starých dobrých časů“. Během koncertu zazněly i dva covery, prvním bylo od skupiny Queen „We Will Rock You“ a druhým „Another Brick in the Wall“ od Pink Floyd. Po této písni také kapela poprvé odešla z pódia. Při prvním přídavku „Blind“ klečela skoro celá hala a stejně tak, téměř všichni po chvilce sborově zapěly „what if I shoud die?“. Po Blind přišla na řadu už jen „Got The Life“ a kapela se bez jakýchkoli dojemných řečí odebrala do zákulisí, nebylo třeba děkovat, nebylo třeba cokoliv říkat, vše bylo řečeno během uplynulé hodiny a půl, každý odcházel domů s pocitem uspokojení a zároveň i trochou smutku. Smutku z toho, že byl svědkem něčeho neopakovatelného.