Martin Lisý Muž, 40 let / Příbram/Praha

..to byla hláška poslední páteční noci letošního roku:)

Všechno začalo nápadem zabít nudu výletem do města nejzaslíbenějšího, když jsem dále zjistil, že v Junáči navíc hraje největší z legend příbramské scény (Gentiana), na veselý večer bylo zaděláno. Po asi desetiminutovém přehlížení se v Jiráskáčích, jsme se přeci jen s mojí nejoblíbenější Terezkou úspěšně sešli a mohli vybírat první destinaci večera. Volba padla na novou Mexickou restauraci (to je teď místo Šachty - pro ty co jsou v obraze). Přesto, že jsme přišli v 5 hod. do úplně prázdné restaurace, číšník z naší návštěvy radost neměl a oznámil nám, že jestli nemáme rezervaci, tak bysme měli do hodiny vypadnout. Na protest jsme se rozhodli držet hladovku a počkat s jídlem až do příští destinace. Během úvodní konverzační půlhodinky mi Terezka sdělila, že na Gentianu opravdu nepude, že na ní byla nedavno a ještě teď jí to budí ze spaní. Nezbývalo než zvolit taktiku opití Terezky do stavu, kdy jí bude jedno na co do Junáče pude:)

To jsem začal realizovat ve druhé večerní destinaci, kterou se stala restaurace u Pipa, objednaná lahvinka řeckého vína, naštěstí zachutnala:) Mohli jsme tedy začít vesele probírat naše poslední zážitky, Terezka v úvodu zmínila historku s Turkem, kterej jí balil v kolejním klubu hláškou "you have beautiful eyes":) Přičemž mnohem přitažlivější, prý bylo to, že za ní celý večer platil. Dalším tématem, které jsme rozebrali bylo to, kdo z naší bývalé třídy ještě není suchar a zachoval si alespoň zbytek oné rozzívené středoškolské prostopášnosti a došli jsme k závěru, že kromě nás dvou už jseš to jen TY Stando!:) Poté Terezka krátce zauvažovala nad tím, kdo by byl nejlepší otec jejich budoucích dětí, k jakému zavěru došla snad ani nemusím zmiňovat.....ano, je to Honza Šedivý:) Poté už naše řady svým příchodem rozšířila Jitka, která si k nám odskočila z Londýna. Na úvod nám začla vyprávět o svém novém maďarském příteli, přičemž vtipně vypíchla jakej je licoměrník, když jí řiká, že má hezký oči...tak sem musel holkám vysvětlit jak to ty klucí myslej upřímně:) ..no nic, ještě, že já tohle holkám neřikám:) Dalším tématem bylo to, kdo z dvojice Ondra a Pluhy je větší gentleman:)

Poté co jsme dopili druhou lahvinku, byla už Terka v náladě jít i na Gentianu, a tak jsme smělým krokem vyrazili směr Junáč. Dorazili jsme právě včas, když se na podiu připravovala předkapela, jejíž jméno jsme v tuhle chvíli ještě neznali. Byla to partička pěti teenageru, kteří působili dojmem, že jsou na podiu poprvé - byli to takový roztomilý vyjuchaný koloušci, jak řikaly holky. Snažili se hrát nějaký crossover metalu a hardcoru, s důrazem na emoce samozřejmě:) Když se zrovna v některých pasážích nevyskytovaly klišoidní nu-metalové (linkin parkové) postupy, znělo to i docela zajímavě. Taky se mi vcelku líbily pasáže, ve kterých zpíval kytarista a zpěvák mlčel. Co vystoupení ale hodně sráželo, byl naprosto příšerný zvuk. Kapela zahrála asi 6 věcí a uvolnila podium zkušenějším kolegům.

Pauzu na přestavbu podia jsme se rozhodli využít seznámením se s neznámou kapelou:) Kluci stály s redbullem a pocitem dobře odvedené práce v rohu sálu, když Terezka oslovila zpěváka hláškou "You have beautiful eyes":) ..chudák se zmohl jenom na to, že on je Ondra, je z Rožmitálu a chtěli by s klukama zlepšit choreografii, načež jsem ho ujistil, že to jak půlku koncertu nehnutě klečel u odposlechu a koukal do země nebylo vůbec špatný. Potom jsme se ještě vydali oslovit na bar kytaristu, ten měl tak krásnou emo patku, že se ho holky styděli oslovit, a tak jsem se ho musel zeptat já, jakže se ta jejich kapelka vlastně jmenuje? odpověď zněla: "The street fighters chvilku vydrž za chvíli se ti budu věnovat" ..na nic jsem radši nečekal a šel zpátky za holkama.

Potom už na podium vletěli mladíci z Gentiany a začali do již značně opilého publika servírovat jednu hitovku za druhou. Kdo Gentianu nezná, tak je to partička hrající sedmdesátkový a osmdesátkový hard rock a heavy metal, hraje převzaté písně od Black Sabbath, Deep Purple, Hammerfall, Judas Priest, apod. K některým z nich napsala české texty (které ale tento večer nezazněly) a možná, že někdy složili i nějakou vlastní píseň. Zvuk už byl nesrovnatelně lepší, dokonce bych řekl, že nejlepší co jsem kdy v Junáči slyšel. Nálada v klubu byla značně veselá, před podiem byl poměrně živý kotel složený ze starých metalaků a metalaček v džískách a kožených bundách, v zadních řadách postávalo i několik patnáctiletých výrostků a výrostek v metalových tričkách, kteří si taktéž pokyvovali do rytmu svými, o poznání méně, prořídlými máničkami:) Jen nálada Terky a Jitky pozvolna uvadala, v důsledku uvadní nálady mé peněženky:) Kapela hrála něco přes hodinu, když zpěvák zahlásil, teď si dáme Manowar - poslední píseň před pauzou. S touto hláškou již Terezka definitivně vystřízlivěla a šla volat taxíka, ten přijel takřka okamžitě, a tak jsem byl přinucen v nejlepším odejít. Ale i hodinka syrových hardrockových kytar udělá tolik radosti, že se může jít s dobrým pocitem spát:)

Na závěr hádanka pro nezainteresované čtenáře - v článku jsou 3 velké lži, uhodnete jaké?:)

...aneb Sunshine 6.12. v Lucerna music baru. Po odchodu z Lucerny, jsem se snažil vžít do situace, že bych Sunshine nikdy dřív neslyšel, že odcházím z koncertu do té doby naprosto cizí kapely...co bych si asi o tom koncertu a té kapele Sunshine myslel? Bohužel (pro tuto úvahu), bohudík (pro ostatní úvahy) zážitky ze "starých koncertů" Sunshine jsou tak intenzivní, že do tohoto paradigmatu se nelze zcela posunout:) Takže nezbývá než s těžkým srdcem konstatovat, že čtvrteční koncert byl první koncert Sunshine, při kterém mě nechytla jediná písnička:(

Deska Dreamer (která tvořila zhruba 70% koncertního setlistu) se mi líbí hodně, hlavně proto, že narozdíl od předchozí desky Měsíčnísprcha a žiletky, to je opět album, které má silnou atmosféru. Úplně jinou, než Necromance, úplně jinou než Velvet suicide, ale má! A tu velice výstižně popisuje nejmenovaný novinář, kterého si zde bez dovolení dovolím citovat:)

"Dreamer" působí jako hodně rychlá jízda městem, kde všichni démoni a vůbec nepříjemné věci mají neprůhlednou pásku přes oči a na  rukou pouta. V písničkách je potkáváte, ale k boji jako na předchozích albech nedochází, teď máte navrch vy. Můžete jim to bezcitně vrátit a cynicky se smát nebo to nechat bejt. Nejspíš jen tak mrknete a zatočíte do baru za rohem.

Pokud pomineme Měsíčnísprchu a žiletky, kteréžto bych rád pominul, protože je to narychlo zpíchnuté album a navíc zpíchnuté nejen klucima z Tábora, tak Dreamer je první album na kterém se Sunshine ubírají k, pro ně, dosud nezvyklým hudebním postupům. Začali dělat písničky v typickém modelu "sloka-refrén-sloka-refrén", čímž zabili jakoukoliv gradaci, která je dříve zdobila (zvláště pak na Necromanci a ještě zvláštěji na (nejlepší písni světa) Daydreams). Další novinkou bylo, že se snažili tvořit hodně melodické písně a ubrali z užívání abstraktních kytarových ploch. Přes tyto poměrně značné změny, které Dreamer přinesl si album pořád udrželo jistý sunshinovský výraz a jak už sem napsal, líbí se mi a je to dobrý album.

Co se mi ale už tolik nelíbí je změna koncertní image, která se u kapely dostavila. Pominu vizuální stránku image, "modelky" to byli vždycky jen teď začali víc sledovat módní trendy. Co mi ale nesedí, je neustálé děkování na koncertech, objímání se s fanouškama a jiná podbízivá gesta...Sunshine byli přitažlivý, když se tvářili odtažitě, mluvili anglicky nebo nemluvili vůbec. Vrcholem potom je, když Kay začne vytleskávat do rytmu nějakou písničku - to si vždycky s úsměvem na rtech vzpomenu jak na Sázavafestu 2006 (jen rok a půl zpátky!) křičel "fakof tleskání", když se, mezi prořídajícími pankáči, začali pod podiem objevovat první nadšenci co tleskali rukama nad hlavou. Takovýchto fanoušků byla v Lucerně samozřejmě většina, společně si s Kayem tleskali a očividně se obě strany bavily.

Výše zmíněné by samozřejmě samo o sobě dojem z koncertu až tak zničit nemohlo, zničit ho musely až samotné písničky. I když nové písně na desce působí dobře, na koncertě jim chybí drive a kapela strašně tlačí na pilu. Přesto je jejich projev uvěřitelný, bohužel už ale postrádá onu pověstnou energii, kterouž jsem dlouhá léta chodil z jejich koncertů naplňován.

Dnes jen velice stručně:)

Už jsem si myslel, že strávím večer v příjemné společnosti emokamaráda, ale pak přeci jen dorazila Vendy a zkazila nám večer. Abych se jí alespoň na chvilku zbavil, odešel jsem fotit muzikanty (fotky naleznete zde), Bohužel to nezabralo a držela se nás jako klíště. Tak jsme se alespoň opili. Předtím ovšem jsme si s emokamardem poslechli tyto kapely: Bliss, zaujala mě především písnička, co se v ní zpívalo gůdbáj, Dive jsem naživo slyšel poprvé a hned jsem si řekl, že si pořídím album, Bahrainn jsme si užili nejvíc, vendy už odešla..