Marťa_DWD Žena, 31 let / Moravská Třebová

Kdo jsou The Colorblinds? Je to nadějná mladistvá rocková kapela z Prahy. Jejich věkový průměr je pouhých 15 let. Ale věk pro ně není překážkou. Partička se zúčastnila soutěže Emergenza, kde postoupili do semi-finále. Již letos se jim povedlo vydat své první album. 8.4.2011 jste zváni na křest alba do Paláce Akropolis v Praze, kde si ho také můžete zakoupit. Přijďte kluky podpořit!

S touto vzrůstající kapelou jsme pro Tebe udělali zajímavý rozhovor!

Takže pro začátek se nám trošku představte. Všichni vás určitě neznají.
Náš zpěvák se jmenuje Adam Mišík, bubeník je Štěpán Krtička, kytarista Marek Fialka a basák Prokop Fialka.

Jak jste spokojení s vaším prvním albem, jak dlouho vám trvala jeho příprava?
Nahrávání bylo rozdělené na dvě části. První jsme nahráli v červenci 2010 a druhou v prosinci 2010. Ale vylisování, obálka, tisk, promo a další věci budou trvat ještě tak 2 týdny. Spokojení určitě jsme, ale to časem přejde. Vždy se snažíme držet zásady, že sebechvála smrdí.

Kde jste album nahrávali?
Ve studiu Bellatrix u Benešova.
Součástí studia je i restaurace, takže jsme byli zásobováni jídlem, pitím (zatím pouze nealkoholickým) a energy drinky.

Váš věkový průměr je velmi nízký. Jak dlouho se věnujete hudbě?
Adam zpívá zhruba třičtvrtě roku. Marek hraje na kytaru rok a půl, ale hudbě se věnuje od mala. Prokop hraje na basu asi 2 roky a Štěpán na bicí 3 roky.

To, že jsme ještě mladí je sice fakt, ale není to tak jednoduché. Člověk má tendence si pořád říkat, kolik má ještě času, pak se najednou koukne zpět a zjistí kolik mu toho proklouzlo mezi prsty.

Kde berete inspiraci?
Tohle je dost těžká otázka.
Každý z nás má totiž úplně jiný vkus hudby. Myslíme, že to odpovídá našim povahám.
Marek je milovníkem jasných kytarových rifů a sól a to naprosto odpovídá jeho osobnosti.
Marek si je prostě jistý tím, co chce a co nechce. Poslouchá Metalicu - Metalicu milujeme všichni, AC/DC, Aeorosmith, Motley Crew a další metalové, rockové, swingové a bluesové legendy.

Adam miluje hudbu s jasnou melodií, refrénem, prostě aby to bylo zvučné, ale neomezuje je styly. Miluje například Steveho Wondra, 30 Seconds To Mars, Michaela Jacksona, BB.Kinga, The Beatles.

Prokop je také, metalista srdcem i duší. Vždy trvá na tom, aby byl v písničce jasný spodek. Poslouchá např: Iron Maiden, Judast Priest, Ozzyho Osbourna.

A Štěpán, na bicích se jeho inspirace moc neotisknou. Bicí jsou držák kapely a to si Štěpán uvědomuje. Poslouchá Green day, 30 Seconds To Mars, My Chemical Romance, Gamma Ray.
No a tohle všechno má podíl na našem stylu. Každý do toho vnáší své inspirace.

Váš první koncert byl v Salesianském Divadle, jak na něj vzpomínáte?

Rádi, byl to pro nás začátek něčeho nového, zvláštního. Když jsme stáli na podiu, každý z nás si v hlavě řekl, že by se tím možná jednou mohl živit. Zvlášť Adam, kterému se při závěrečné písničce roztrhaly kalhoty a v první řadě byla ředitelka jeho školy.

Kdo vás nejvíce podporuje?
Uřčitě rodiče a Adamův brácha Maťo Mišík. Ten se nám teď stará o promo, obálku a o vnitřní fungování kapely. Všem bychom chtěli poděkovat, protože bez nich by nic z toho, co děláme nebylo možné. Jsme jim vděční za trpělivost, kterou s námi mají, za lásku kterou nám dávají, ikdyž je to s námi někdy k nevydržení. Ale snad ta puberta už brzy přejde.

 Čeká vás v tomto roce nějaký fesťák?
Minimálně jeden snad ano. Doufáme, že ještě nějaký přibude.

Jaké jsou vaše koníčky kromě hraní?
Štěpán s Adamem jsou herci. Natočili a nadabovali spoustu filmů.
Adam velice rád vaří. Prokop hraje na piáno. Marek kromě kytary ještě na klarinet, saxofon a také rád kreslí.

Co vy a fanynky?
Je jich čím dál víc.
Náš koncert v Rock café, byl jak koncert Justina Biebra. Holky šílely a my jsme někdy nevěděli kam se koukat. Ale fanynky jsou super. Všem jim chceme poděkovat, za to, že chodí na naše koncerty a že je dělají pestřejší.

Děkujeme za rozhovor.

Další kapela, která nám poskytla rozhovor je kapela Koblížci. Kapela pochází ze Šumperka. Za sebou má už několik úspěchů. Kluci se DWD festu zúčastnili i minulý rok. V tomto rozhovoru partičku zastupuje kytarista Brandy. Podělil se s námi o své zážitky a dojmy.

Jak se vám hrálo na našem DWD festu? Odnesli jste si nějakou vtipnou vzpomínku/historku?

Bylo o nás skvěle postaráno! Bylo moc fajn být s ostatníma kapelama v jedný velký místnosti, plus spousta jídla - nejlepší. Samotný koncert byl fajn, akorát jsme hráli příliš pozdě. Přišlo mi, že část lidí už to zabalila a ostatní z toho několikahodinového rámusu, před kterým se nedalo kam utéct (venku byla zima!) bolela hlava. A když jsem u toho stěžování, na pódiu bylo teplo. Vtipnýho se tam toho stala spousta, hodně mezi 2-5 hodinou ráno. Bohužel si pamatuju jen ten smích, né jeho příčinu.

Co vaše fanynky? Jak se vyrovnáváte s jejich nátlakem? Otravuje vás to někdy?

Fanynky jsou skvělý. Krásný, mladý, šílený. Všichni nám je závidí! (Nebo by měli:D) Nějakej nátlak si neuvědomuju. A jestli mě to otravuje? Vůbec. To ke kapele patří. Na podepisování a focení na koncertech jsme si zvykli. Doma v Šumperku se nám to moc nestává, že by nás někdo zastavil a chtěl podpis/foto. Stejně bychom ho dali rádi. Člověk si připadá jako hvězda, když po něm někdo tohle chce. Cítit se jako star, to je bezva pocit.

Jaká je vaše nejhorší zkušenost s nimi?

Všechny jsou pozitivní. Není nic lepšího, než čmárat po lidech lihovkou. A ještě Vám za to poděkují.

Kde berete inspiraci? Máte nějaký vzor?

Každý má vzor. Inspirací nám je co slyšíme, vidíme, cítíme, o čem se nám zdá,...

Blíží se vám maturita. Dáte si pauzu?

Letos maturuju jenom já ( Brandy ) a dám si pauzu. Pauzu od učení. Né, od půlky března až po konec maturity nemáme koncerty. Budu se učit a společně s klukama budeme dělat na písničkách, který budeme natáčet na konci června. Kdybyste měli volný palce, tak nám je držte. A mě případně při maturitě a přijímačkách na VŠ.

Na co se tento rok můžeme těšit?

Na posledního silvestra (narážka na fenomén 2012), na Rock for people, na Blink 182 v Praze,... A na to naše nový CD.

Chystáte se hrát na nějakých letních fesťácích?

Pár jich už v akcích máme, ale do sezóny daleko. Myslím, že toho bude letos moc.

Je něco, na co by jste chtěli odpovědět, ale nikdy se vás na to nikdo nezeptal?

Jo. Jenže na to se nás nikdy nikdo nezeptá.

Chcete něco vzkázat vašim fanouškům?

Mějte se a smějte se!

Druhý ročník DWD festu 2011 je už za námi a my jsme se rozhodli vyzpovídat pár účinkujících kapel. Svěřila se nám kapela Johny Said The Number. Kterou letos diváci na festu přivítali opravdu vřele. Mnozí si je zamilovali. Slyšet jste mohli všechny jejich skladby a dostalo se i na přídavek.

Jak se vám hrálo na DWD festu? Jak jste se u nás cítili?

Ouhambee: No, tak na DWD festu se mi hrálo strašně fajn. Bylo to tam uvolněný a všude strašně přátelský, všude kde jen moje očko dohlédlo. A co tam bylo fakt super, že se muselo jít kouřit ven.

 Kosák: Hrálo se mi úplné skvěle! Celá atmosféra byla boží. Bylo to jak nějaký muzikantský tábor! Mega.

 Johny: Také se mi hrálo skvěle. Byly tam super lidi, skvěle zorganizované a hrálo se ještě lépe, takže samé plus!

Co říkáte na to, jak vás přijalo publikum?

Kosák: Já myslím, že nás přijalo fajn. I hope so…...nevím, mně to prostě strašně bavilo. Miluju, když to lidem něco řekne, to je hlavní. Tady jde o tu celkovou atmosféru, jak jsou lidi schopní užívat si sami sebe.

To je pro nás hlavní. Pokud jim to sdělí něco takového, we're maximally happy!

 Johny: No já z toho měl dost dobrý pocit. Jak jsme měli začít hrát, začal se sál zaplňovat a to bylo super.

 Odvezli jste si nějakou vtipnou vzpomínku/historku?

Ouhambee: Toš jak hráli Hentai, to byla snad ta nejlepší show, co jsem viděl. Jejich koncert byl prostě vtipnej a boží. Málem bych zapomněl na Brandyho z Koblih, přišel za mnou, jestli si nezajdem zakouřit. Toš to mě dostalo.

Kosák: No…vzpomínám, jak jsme se strašně dobře bavili v backstagi se všemi kapelami. To bylo úplně božské.

Johny: Ani nevím. Jen vím, že tam bylo hrozně fajn. Byla to pohoda a přátelští lidi všude kolem. A to mne nadchlo.

Míváte před koncerty trému?

Kosák: Ne to neee.

Tady jde vždycky spíš o to, jak se dokážu vycentrovat, když hraju. Čím více to dokážu, tím lépe se mi hraje a tím lepší je spojení s lidmi. Těžko se to popisuje. Ale je to tak.

 Johny: Jak před kterýma. Většinou už ne, užívám si to. Ale třeba dneska hrajeme doma v NJ a jsem kapánek nervózní.

Co fanynky? Otravuje vás to někdy?

Ouhambee: No nevím, jestli se dá mluvit o fanynkách. Zrovna :nejsme na tak vysoké úrovni, aby po nás  skákaly. No ale někdy mě štvou takový ty "upištěný" holky.

 Kosák: Ne. Je to vždycky pohoda a v pohodě.

Žádné útoky fakt nezažíváme. Myslím, že nikdo z nás do takové té šílené míry.

 Johny: Nee, je to sranda. Ovšem pokud si někdo založí někde profil a vydává se za mne. Tak to už je jiná.

 Jaká byla cesta? Jak si krátíte čas při dopravě na koncerty?

Ouhambee: No cesta na DWD byla super! : Johny poprvé řídil takovou tu delší cestu na hraní. Měli jsme puštěnou muziku, to dostatečně krátí čas.Zpátky řídil Palo. To je Kosákův a Honzův nejstarší bratr. Čučeli jsme na Foresta Gumpa, nejlepší film hnedka po animácích.

Kosák: Cesta byla strašně v pohodě. Poslouchali jsme Blinky a vzpomínali na staré časy. Vůbec ta atmosféra,  když  jede celý náš "tým" božích lidí, které miluju...to samo uběhne. Ještě si v některých momentech pouštíme svoje vlastní mp3. Takže máme hlavni rádio v autě a pak každý svoje.

Johny: Cesta byla fajn, protože bylo hezky a já poprvé řídil auto po dálnici. Jinak čas si většinou krátíme buď posloucháním hudby, to nejčastěji. Nebo se prostě něčemu chlámem.

Ouhambee, jak dlouho ti trvá příprava tvého účesu? Jak často měníš barvu?

No tak mně to trvá 2-4 minuty. Vždycky, když potřebuju změnu. To vždycky přijde samo.

Johny, změnil jsi účes. Hodně lidí říká, že vypadáš jako někdo jiný, co ty na to?

A jak jsi s tím spokojený?

Když člověk nosí pár let to samé. Pak se rozhodne k celkem razantnímu kroku, tak se dá očekávat, že reakce budou všelijaké. Každopádně já jsem spokojený.

 Johnyho a Ouhambeeho čeká letos maturita. Jak to všechno hodláte zvládnout? Dáte si malou pauzu?

Ouhambee: Zrovna v tuto chvíli nevím, jak to bude se školou.

Johny: To se všechno nějak podá. Pauzu ne, jen nebudeme tolik hrát.