Cesta je delší než člověk dohlédne - kapitola první
Rozhodl jsem se v krátkosti psát o zážitcích, který jsem s klukama z kapely zažil....a taky budu psát historii a nějaký názory, který mě mučej v hlavě.Pokud v textu budou chyby tak se nedivte :-D
Píše se rok 2009 a v říjnu jsem se ještě jako mladší Máša, kterej neznal nic než podnikání a vydělávání miliard rozhodl, že už mám dluh přes 50 000 a že vlastně krom toho, že poznávám nový supr lidi mám jen dost velkou představu toho co
bych chtěl mít a toho co doopravdy mám je až moc poskromnu... Chtělo to začít od začátku a tak jsem se nechal naverbovat na vysokou obchodní a abych se uživil začal jsem dělat operátora (není to tak hrozná práce jak všichni tvrdili)... a pak když už jsem
pořád nevěděl coby mě to konečně napadlo... Založim kapelu, abych se nenudil a abych si dokázal, že těch pár let vedení lidí za něco stálo...
7.11.2009 se konečně odehrála velká historická událost... sešli sme se s klukama z kapely a nikdo jsme nikoho neznali... Já sem se rozhodl cvičit na kytaru, sehnal jsem na internetu Pepu Hoštu (bicí),
Michala Kefurta(sólo kytara), kterýho jsem potkal ve škole a kterej přitáh ze světa world of warcraft Jirku Šmoldase(basa) a nakonec první člověk , který mi dodal nejvíce
elánu abych se do něčeho pouštěl Honza Redlich(cello)... celá tato monstruózní schůze se málem odehrála v tichu u piva, kdybych si už celý týden předem netrénoval body, který chci s klukama
probrat...
A bylo uvařeno a začlo se trénovat...naše první schůzka byl snad jeden z mejch nejhorších hudebních zážitků ever... měli jsme zaplacenou zkušebnu na 2 hodiny... první půl hodinu jsme nechápavě všichni
zírali na komba a snažili se tam něco vymyslet... druhou půl hodinu jsme strávili tím, že nikdo se nepodíval na písničky, který jsem připravil, abysme se rozehráli a sehráli... další hodina proběhla v lehký agónii protože
každej hrál co chtěl a každej když se neslyšel přidal na hlasitosti...Byl to rachot a z velkýho nadšení jsme si odnesli předsevzetí, že začneme rovnou Metallicou na rozehrání, takže druhá zkouška dopadla podobně jen s tím, že jsme se
snažili o Nothing else Matters...Byl to supr čas plnej nadšení a v práci jsem málem zkončil pač díky nahluchlosti jsem neslyšel ani lidi ve sluchátkách :D a jelikož se rozhodlo tak jsem začal i zpívat takže jsem nemohl
ani mluvit :D
Po naučení 3 písní (nirvana- man who sold the world, metallica,Guns'n Roses- don't cry) se stala ta nejhorší věc co se může kapele stát...Pepa Bubeník nám začal srát na zkoušky a poté se na nás vysral úplně...Začalo pro nás období temna a
velice rozmrzelejch zkoušek... Srdce kapely přestalo s Pepou bít a my sme nutně někoho potřebovali...
Je to tady!!! Kamarád internet zase pomohl a našel se další drummer Dominik Maxima... Jako expunkovej bubeník je našlapanej energií, takže udělal našemu infarktu konec a jako 150W prolít k
nám a začali jsme zase tlouct... Každýmu se hned nálada zlepšila a Michala popadla hned zase můza a začal zase skládat melodie...Doufejme, že co nejdřív Dominik zapadne a, že co nejdřív Michal vymyslí nějakou píseň... Pač my neskončíme jako zkušebnová,
plísní nasáklá kapela... i když chvilku tak somozřejmě taky pobydem :D , ale chceme hrát hlavně a hlavně pro lidi!!!!