III. Karlštejnský rockový mazec
Richard Spitzer
Po dvou úspěšných ročnících se všichni těšili na třetí porci rockové hudby v karlštejnském autokempu mezi skalami a Berounkou. Velká voda však vzala nejen část kempu, ale i naše plány uspořádat další ročník 8. června. Velmi rychle se tedy musel stanovit náhradní termín. Byla vybrána první zářijová sobota, 7. září. Na tomto termínu se bez problémů shodli jak pořadatelé, tak všechny původně domluvené kapely. Při vší té smůle bylo pěkné, jak všechny kapely přijaly změnu s pochopením a vyjádřily s námi solidaritu.
Počasí je vždy v Čechách nevyzpytatelná věc, ale v září všichni sázeli na babí léto, a to se skutečně v ten prosluněný víkend dostavilo v plné parádě. Bylo tak teplo, že se mnozí báli, zda potencionální návštěvníci nedají raději přednost poslední možnosti vykoupání nebo výletu na kolech. Přípravy však probíhaly s plným nasazením. Dopoledne, v den koncertu, mohli náhodní kolemjedoucí zahlédnout v autokempu čilý pracovní ruch. Montoval se stan pro zázemí kapel, stavěly se prodejní stánky, valily se sudy s pivem, zvukaři zapojovali mixážní pulty, „bedňáci“ osazovali jeviště. To bylo opět pronajato od firmy mobilnijeviste.cz a postaveno už předchozí den večer.
Den se přehoupl přes poledne a začali se sjíždět první aktéři. Přijel Pavel Marcel, karlštejnský rodák a muzikant, který hraje nejen s vlastní kapelou, ale třeba i s takovým Vildou Čokem. Tento den mu však nebyla do ruky přisouzena kytara, ale moderátorský mikrofon. Pavel se na moderování velice těšil a jeho příjemný humor sliboval velmi živé uvádění jednotlivých kapel.
Téměř s ním přijeli i členové první kapely, Psí kšíry. Ti letos vyfasovali tu lehce nevděčnou úlohu zahájit festival před téměř prázdným kempem. Mladí muzikanti však nicméně sami chtěli hrát první, protože je ještě týž den čekalo jedno vystoupení (z toho však nakonec sešlo). Když se tedy III. Mazec rozjel říznými tóny této pětičlenné punkové kapely, stála u zábradlí, oddělující pódium od publika, jen hrstka mladých fanynek, složených z přítelkyň kluků. Opodál sice už seděla další skupinka na lavicích u stolů, ale ti se zatím od piva k pódiu neodtrhli.
Psí kšíry byli nepřehlédnutelní díky svému zpěvákovi s blonďatou kšticí, který hojně využíval vysunutou část pódia, běhal po něm nebo na něm klečel a zpěv si vyloženě užíval. Stejně jako mladé divačky pohled na do půl těla vysvlečené mladé muzikanty. Kapela hrála převážně z vlastní tvorby, nezapomněli vzhledem k nedávnému začátku školního roku na aktuální skladby Paní učitelka nebo Za školou. Vystoupení zakončili převzatými kusy Should I Stay Or Should I Go od The Clash nebo populárním Traktorem od Visacího zámku. S diváky se rozloučili ironickým „Děkujeme první řadě, v té druhé je to nějak slabší, nějak tam nevidíme, asi je to špatně nasvícené, nebo co…“.
Pomyslné žezlo převzala kapela Badys. Ti mají s předchozími Psími kšíry hodně společného. Také hrají punkovou hudbu, jsou také z Nučic, a stejně jako Psí kšíry, se i oni představili na loňském ročníku. Sympatická blonďatá zpěvačka Denisa nezapomněla jak na dřívější hity, třeba Na kole, tak na aktuální D1. Řady přihlížející rozšířili i kluci z Psích kšírů, kteří díky zrušenému koncertu zůstali, aby své kolegy podpořili. Mimochodem, právě absence jakékoliv rivality je na těchto akcích moc příjemný jev.
Lidí přibývalo. Seděli v odpoledním sluníčku, popíjeli pivo, poslouchali muziku. Kdo neseděl na lavici, lehl si třeba na deku, někdo seděl na zemi opřený o strom. Kdo měl žízeň, došel si pro točené pivo, kdo měl hlad, mohl zajít ke klukům do stánku v zadní části kempu, kde voněly grilované krkovičky a kuřecí stehýnka. Zašel sem ale i ten, kdo si potrpěl na něco ostřejšího k pití, protože se zde také míchaly nápoje. O nejmenší diváky bylo postaráno v dětském koutku, který zajišťovala firma Domeček Hořovice.
Odpolední teploty byly jistě příjemné těm, kdo se rádi ohřejí, ale už méně třetí kapele, Tenemit. Jejich zpěvák Richard, byť měl zajímavé sluneční brýle, trochu bojoval s mžouráním do oslepující záře nízko posazeného sluníčka. Kapela však přece jen začala přitahovat diváky k pódiu. Částečně za to mohlo jejich podání známých hitů např. od Ozzyho Osbourna, ale i přítomnost kytaristy Sambára, karlštejňáka a člena Mazáků.
Jako další přišli karlštejnské fanoušky pozdravit Black Hill z nedalekého Berouna. I ti si už prostředí místního autokempu vyzkoušeli v předcházejícím ročníku. Jejich příchodem se značně muzika přitvrdila (byť tomu jejich bílé košile a džíny nenasvědčovaly) a z tohoto trendu se už neslevilo.
Pak přišli muzikanti, kteří se postarali o patrně největší show. Kapela Trautenberk nahradila původně plánované Contami Nation, jejichž bubeník si zlomil ruku. Věrna svému názvu, oblékla se do kostýmů, které měly evokovat postavy známého televizního večerníčku. Zpěvák kapely s přezdívkou „Pan Obr“ samozřejmě představoval Trautenberka. Bylo ale zábavné pozorovat i mohutného vousatého muzikanta s přezdívkou „Sucharkt“ v kostýmu „Anči“ (i když spíše vypadal jako Michal Tučný zamlada). A co by to bylo za krkonošskou pohádku bez známé znělky? Ta zazněla jako „intro“ před vstupem kapely na pódium.
To už se setmělo, takže vynikaly nejen barevné reflektory, které občas prořezávaly kouřové mraky, ale i chrliče plamenů, které s úspěchem použili ve skomírajícím slunečním svitu už předchozí Black Hill. Teď už kolem pódia postával velký zástup diváků, kteří nadšeně s „Trautenberky“ poskakovali.
Pokud jsem psal, že s příchodem Black Hill se už neslevilo s heavy-metalové laťky, následující kapela, Hand Grenade z Mirovic, to jenom potvrdila. Jejich drsné skladby ještě podtrhovaly dva efektně nasvícené obrázky ručních granátů, kterými měli „vyzdobené“ jeviště. V tu chvíli už u potemnělých stolů nikdo z návštěvníků neseděl a všichni vytvářeli tu správnou kulisu rockových koncertů.
O zakončení se postarala kapela E.O.S. ze Stochova. I teď zněl nočním autokempem hardcore-metal. Stejně jako u předchozích dvou kapel se plně využily světelné efekty a ohně. Nakonec, kdo by tyto propriety využil lépe než rockeři, kteří mají v oblibě skupiny jako Limb Bizkit nebo Slipknot a jejichž hudba je srovnávána se Sepulturou, protože hrají stejný styl.
Letos by se někomu mohlo zdát, že jsme notně přitvrdili, ale zase nikoho nemůžeme nechat na pochybách, že to s tím ROCKEM myslíme smrtelně vážně. Navíc všechny kapely jsme si samozřejmě jeli poslechnout naživo, než jsme je pozvali na Mazec.
Třetí ročník skončil ve stanovenou jedenáctou hodinu večerní. Muzikanti i diváci se spokojeně rozjeli nebo rozešli domů. Skončil tak ročník, který byl poznamenaný smůlou díky povodni v červnu. Ročník, který měl štěstí na počasí, ale možná bylo to počasí až moc pěkné, protože nepřišlo tolik lidí, jako předcházející rok (i když více než na první ročník).
Všichni doufáme, že ten příští ročník už žádná smůla nepotká a že díky kreditu, o kterém jsme přesvědčeni, že stále stoupá, si k nám najde cestu ještě více lidí a přijdou podpořit muzikanty, kteří jim budou hrát hlavně z čisté radosti z hudby a kteří si vždy krásné prostředí kempu, jakož i zázemí, pochvalovali.
To vše by samozřejmě nebylo možné bez spolupráce s řadou institucí a sponzorů. Těm všem, kteří se na tom, že třetí ročník nakonec opravdu proběhl, podíleli, patří náš velký dík!