POEZIE - OPRANÁ OPERA
OPRANÁ OPERA
Opraná opera, stále hraje dokola,
Ďáblu zaprodaná nevěsta,
roztahuje svoje nohy.
"Ďáble pojď, užij si mojí kundy!"
Roztažená brána růžová,
přijímá potulné cizince.
"Jen na skok,
ohřej se v mojí komůrce."
"Jen na skok,
tak pojď, cizinče!
Užij si, pobav se,
dělej co chceš!"
A Ďábel stojí opodál a váhá, neví,
mocná síla jej tlačí a topoří.
Ďábel má před očima tmu, už nemyslí,
a k bráně se přiblíží, už jen krok.
"Rozhlédni se, statný cizinče,
není to nádhera?
Užij si, pobav se, dělej co chceš,
třeba mi kundu natrhneš."
Ďábel jak smyslů zbavený,
rejdí a šmejdí, nehledě únavy,
bolesti ba krve, užívá momentu,
kousku svojí duše.
Tisíce jehel a nožů útočí,
do brány stále přiráží.
Kunda se zmítá rozkoší,
Ďábel je smyslů zbavený.
Vlna horkého moře,
přihnala se náhle!
A bránu zatopí, už je pozdě,
už nejde zavřít...
A shrbený Ďábel vychází,
menší než přišel,
hanbou se propadá, stydí se,
brána se zavírá.
"Teď zaplatíš svoji daň!
Teď mi patříš už navždy!
Už nejsi cizinec,
už jsi můj!!!"
Ďábel neví,
neví, jak se to mohlo stát,
snad větší pozor, měl si dát.
Vypadnout včas.
A opraná opera, dále hraje dokola,
Ďáblu zaprodaná nevěsta,
roztahuje svoje nohy dál.
Další cizince láká.
A cizinců stále přibívá...