óda na pátek 16. 10.
Ve škole jsme dostali úkol...a to napsat básničku :D jenže já mám antibásnické střevo.
Ale přesto tak se stalo - napsala jsem báseň v trochejském rytmu :D
Do Jičína cesta přímá,
ke kasínu přes lípy.
Ještě zkouška rychlá, přesná
a pak směrem do Lípy.
Do cíle jsme dorazili,
KOks nám přišel naproti.
S Pandou jsme si to užili,
naďáli si do gatí.
Unaffacti rozbalili
strhující maratón,
The End poctil moje smysly,
rozněžnil mě každý tón.
*** *** ***
Zní to krásně, zní to libě.
A kord v téhle rychlé době!
Všichni jsme si zajančili
a v hospůdce poseděli.
Hodina již pokročila
a nás čeká cesta dlouhá.
Rozloučili jsme se vřele,
odcházíme s Mončou v čele.
Naposled se nevidíme,
v únoru zas zakřepčíme.
Česká Lípo, adie.
My se jistě vrátíme.
Tento zoufalý výtvor budu muset odevzdat do literárního semináře, ale podělit jsem se musela :D